Dva Einarové a jejich románové cykly (Einar Guðmundsson a Einar Kárason)

Einar Már Guðmundsson (1954), přední postava současné islandské literární scény, je příkladem autora, který tradici přitakává a dále ji umělecky rozvíjí. Činí tak svým vlastním, osobitým způsobem – obohacuje ji totiž o prvky fantazie, takže o něm někteří dokonce hovoří jako severském představiteli magického realismu, přitom však tradici rozhodně nezavrhuje. V souvislosti s debatou o Laxnessově stínu dokonce prohlásil, že si nikdy žádného stínu nevšiml, viděl prý jen sluneční paprsky. Náš čtenář měl možnost se s ním seznámit předloni, kdy česky vyšel román Andělé všehomíra (česky 2000). Guðmundsson zde vypráví o hledání křehké hranice mezi světy rozumu a šílenství, inspirován osudem svého schizofrenního bratra. Andělé všehomíra byli oceněni Literární cenou Severské rady, která Guðmundssona proslavila nejen ve Skandinávii. V dalším románu Stopy na nebi (1997) se autor vydává do historie svého rodu, generace i země. Následující Sny na zemi (2000) se staly o Vánocích bestsellerem.

Spekulace o tom, že Guðmundsson vytváří velký románový cyklus, jehož vyvrcholením by byli právě Andělé všehomíra, sílí – proto je někdy označován za moderního vypravěče ság. Guðmundssonův styl je precizní a zhuštěný s přesahy do lyriky, kromě magicko-realistického vyprávění najdeme v jeho textech i postmoderní prvky, jako jsou aluze na rockovou kulturu či na Shakespeara. Guðmundsson také spolupracuje s nejznámějším islandským režisérem F. T. Fridrikssonem – sám napsal scénář k filmové verzi Andělů a mimo jiné se podílel i na zfilmování Laxnessova prvního románu Děti přírody. Na loňský vánoční trh (2001), hlavní islandskou literární žeň roku, přispěl Guðmundsson sbírkou povídek Možná má pošta hlad.

Dalšího výrazného islandského prozaika Einara Kárasona (1955) spojuje s Gudmunðssonem nejenom křestní jméno a věk, ale i kladný postoj k realistické tradici, i když s ní nepracuje tak kreativně. I on předkládá ve svých románech historizující pohled na islandskou společnost – hledá kořeny současného stavu v dobách minulých. Do všeobecného povědomí vstoupil svým literárním zpracováním poválečné situace na Islandu. Kárason vytváří románové cykly programově, proslavil se především tzv. ostrovní trilogií Tam, kde se tyčí ďábelský ostrov, Ostrov pokladů a Zaslíbená země. První díl byl zfilmován (kým jiným než Fridrikssonem) jako Ďáblův ostrov. Před Vánoci vydal román Nepřátelé slaví, který je zasazen do dramatického období islandského středověku.

Marta Jeřábková, LN, 28. února 2002