Trier: Nemusím žít v Americe, abych o ní točil filmy

Dánský režisér Lars von Trier, foto: REUTERS

Na rozhovory se svérázným dánským režisérem Lars von Trierem, laureátem Zlaté palmy za Tanec v temnotách a Grand Prix za Prolomit vlny, se jezdí z Cannes do půl hodiny vzdáleného pohádkového sídla Hotel du Cap, jednoho z nejkrásnějších na celé francouzské Riviéře.

Vestibulem hotelu, kde z každého centimetru čiší krása, vkus a bohatství, se kouzelným parkem vysokých cizokrajných stromů a romantických zákoutí s fontánkami projde kolem tenisových kurtů až na břeh moře. Tam, v jednom ze zahradních altánů, odpovídá překvapivě usměvavý a trpělivý (na tiskovkách působí zasmušile a nervózně) Lars von Trier na otázky novinářů.

Je o vás známo, že cestujete velmi nerad, vlastně skoro nikdy. V Cannes jste přesto pravidelným hostem, letos máte v soutěži už osmý film. Čím je pro vás tento festival tak výjimečný?

Když natočím film, musím ho představit světu, udělat mu propagaci. Bez toho se dnes nikdo neobejde. Já opravdu nerad někam jezdím, ale když jsem v Cannes, pořídím prakticky všechny rozhovory i tiskovou konferenci najednou. Sjíždějí se sem novináři z celého světa, vidí film, já s nimi mluvím a pak se mohu v klidu vrátit domů, pracovat na dalším filmu, a nemusím objíždět jednotlivé země.

Nikdy ale nelétáte. Jak jste sem z Dánska přijel?
Svým autem s karavanem. Trvalo mi to tři dny, ale to mi vůbec nevadí, protože rád jezdím pomalu, dělám přestávky, dobře se cestou vyspím.

Až do dnešního dne jsem se divila, proč nebydlíte jako ostatní v Cannes, dnes už to chápu. Přesto – má to i jiný důvod, než že je tu tak nádherně?
Vlastně nemá, leda snad, že tady mohu kdykoliv hrát tenis. Když jsem byl na festivalu poprvé, bydlel jsem v Cannes. Jsou krásné, fantastické, ale já jsem se tam cítil uzavřený, měl jsem z toho klaustrofobii. Tady je to prostě úžasné, je tu volnost, prostor, klid. Také je to samozřejmě strašně drahé, ale moje producentka je naštěstí dost bohatá a dopřeje mi to. Konec konců neutratí za jiné propagační cesty…

zbytek rozhovoru vyšel v nedělním Právu

Věra Míšková, Právo, www.pravo.cz, www.novinky.cz, 20. května 2005