Úplné zatmění Slunce na Špicberkách

Zatmění Slunce pozorované na Špicberkách 20. března 2015
copyright: Miloslav Druckmüller, Shadia Habbal, Peter Aniol
a Pavel Starha, úpravy Miloslav Druckmüller
zdroj: NASA – http://apod.nasa.gov/apod/ap150331.html

Letos se konalo zase na delší dobu poslední úplné zatmění Slunce, tentokrát bylo pozorovatelné z pevniny jen na Faerských ostrovech a Špicberkách. Pro vědce nemá valného významu pozorovat z lodi či letadla, neb jsou stále v pohybu a kývají se, i když je pravda, že někajé úspěšné pokusy již provedeny byly.

Zatmění Slunce vzniká tak, že se mezi pozorovatele na Zemi a Slunce dostane měsíc, který sluneční kotouč zakryje. Pokud jsme na správném místě, odkud Měsíc zakryje celý sluneční kotouč, můžeme vidět i to, co se kolem Slunce běžně nevidí, protože to je velmi slabé – totiž sluneční atmosféru, tzv. korónu. Tvoří ji horké plyny vyvěrající ze sluneční fotosféry, dalo by se říci, že z viditelného povrchu Slunce.

Pokud jsme trochu bokem, vidíme jen částečné zatmění, které je sice malebné na pohled, ale pro astronomy nemá žádný význam. Oni totiž potřebují sluneční korónu zkoumat, a to mají možnost jen při zatmění Slunce. Sice existují speciální dalekohledy, tzv. koronografy, je v nich umělý Měsíc, plechový kotouč, který sluníčko zakryje, jenomže to nejde udělat dokonale. Optik lehce dokáže, že na okraji plechového kotouče, tedy tam, kde to je pro astronomy nejzajímavější, nastávají nežádoucí optické jevy, lom světla apod. Je potřeba, aby kotouč zakrývající Slunce byl velmi daleko. Měsíc se k tomu hodí jako ulitý.

Bohužel, úplné zatmění Slunce nastává jen občas, intervaly bývají mnoho let (například příští bude až 12. srpna 2026, další v roce 2027 a ještě další až v roce 2034). A k tomu jako na potvoru bývá úplně zatmění vidět převážně z exotických destinací, někdy v Africe, jindy uprostřed Tichého oceánu nebo z polárních oblastí.

Letos 20. března 2015 bylo úplné zatmění Slunce pozorovatelné například ze Špicberků (u nás jen částečné). Jeden z nejlepších světových fotografů těchto zatmění je prof. RNDr. Miloslav Druckmüller, CSc. z Ústavu matematiky VUT v Brně. Coby matematik a odborník na počítačovou grafiku vyvinul řadu matematických metod, jejichž pomocí je schopen ze série fotografií dostat to, co na nich zdánlivě není. Zájemce si může pustit záznam jeho velice zajímavé přednášky konané na brněnské hvězdárně.

Expedice Vysokého učení technického v Brně směřovala za polární kruh na Špicberky a Faerské ostrovy.

Silný vítr, teplota třicet stupňů pod nulou a nízká oblačnost. Takový obrázek se naskytl první části vědecké expedice, když dorazila na Špicberky. „Právě skončila polární noc, ale ještě nezačal polární den. Slunce bylo velmi nízko nad obzorem,“ popsal situaci na ostrovech člen expedice za zatměním Slunce profesor Miloslav Druckmüller.

Na Špicberkách trvalo expedici čtyři dny, než sestavili složité montáže na pozorování. Expedice se usadila v již nepoužívané observatoři NASA.

Mrazivé počasí zkomplikovalo pozorování i minuty před samotným zatměním. Při 24 pod nulou zmrzlo všechno vybavení včetně počítačů. „Naštěstí jsme přístroje zahřáli, kolega Štarha je zprovoznil pouhých patnáct sekund před zatměním,“ vylíčil drama Druckmüller a dodal, že jeho počítač zamrzl deset minut po skončení sluneční podívané.

Druhé části výpravy na Faerských ostrovech však nepřálo počasí. „Cesta na trajektu trvala 36 hodin. Přijelo s námi přibližně 800 lidí. Na trajektu jsme viděli krásný západ Slunce, a to bylo naposledy, co jsme na Faerských ostrovech sluneční paprsky viděli,“ přiblížila členka expedice Jana Hoderová. I když tato část výpravy nepřivezla fotografie Slunce zakrytého Měsícem, podařilo se jí v noci vyfotit polární záři.

Obě výpravy se uskutečnily ve spolupráci s havajskou univerzitou, se kterou Vysoké učení technické spolupracuje od roku 2007.

Na stránkách NASA http://apod.nasa.gov/apod/archivepix.html byl posledního března zveřejněn naprosto úžasný snímek složený z 29 fotografií od čtyř autorů pořízených v chladné atmosféře jasného arktického nebe. Všimněte si jemné krajkové struktury sluneční atmosféry (koróny), která má mimochodem výrazně vyšší teplotu, než sluneční povrch (kolem 6000 stupňů). Teplota koróny se pohybuje mezi jedním až šesti milióny stupňů (příčinou je zřejmě ohřev pomocí Alfvénových vln). Její struktura je závislá na sluneční aktivitě, neustále se mění a to je zájmen všech slunečních astronomů. Těsně nad okrajem Slunce jsou vidět i protuberance, výrony sluneční hmoty.

Temný kotouč měsíce, který zakrývá sluneční disk, zase není tak temný, jak se pouhým okem při zatmění může zdát. Je totiž osvětlen slabým světlem odraženým od Země, takže je na něm patrná struktura stejná, jako za úplňku (což je relativně nezajímavé, neboť nerovnosti a krátery nevrhají žádný stín).

Michael Stanovský, 1. dubna 2015