Švédsko a Ikea – rozhovor s Johannou Jelinek

foto 123people.com

Rozhovor s Johannou Jelinek, designérkou českého původu, vyšel tento týden v časopise Respekt. „V Ikeji spolu i svačíme“ – povídání o tom, proč chtěla být Švédka a proč nechce navrhovat drahý nábytek.

Narodila se a vyrostla ve městě Älmhult, kde sídlí nábytkářská firma Ikea. Pracoval tu už její otec a ona sama nastoupila do designérského oddělení hned po studiích. Johanna Jelinek (41) vystupuje podobně, jako se prezentuje její společnost – je vstřícná, ochotná a přátelská. Zarazí se, jen když dojde na kritiku jejího zaměstnavatele.

Celý rozhovor si můžete přečíst v časopise Respekt č. 44/2012

„Moji rodiče se sem přistěhovali v roce 1968, to jsem ještě nebyla na světě, na rozdíl od mého bratra, který je o tři roky starší… Vím jen, že tatínek potkal Ingvara Kamprada, zakladatele Ikey, na brněnském veletrhu a později se mu povedlo získat od něj pozvání. Tak se s maminkou prostě sbalili a rozhodli se, že se stěhují do Älmhultu, malého městečka uprostřed lesů, kde Ikea sídlí. Do Československa se vrátili až za dvacet let po pádu železné opony…“

„Älmhult je malé město a tenkrát jsme tam byli skoro jediní cizinci. Trochu jsem se za to styděla a chtěla jsem být Švédka, nechtěla jsem mluvit česky. Ve škole mělo každé dítě možnost učit se mateřský jazyk, ale já jsem absolutně nechtěla. Můj starší bratr ano, ale já jsem chtěla být Švédka jako ostatní lidé. Stávalo se, že mi doma něco říkali česky a já odpovídala švédsky.“

lampa od Johanny Jelinek

Spousta lidí vyhodila svůj starý nábytek a radši nakoupila mnohem méně kvalitní v Ikeji. „Každý si přece může vybrat, nikoho nenutíme, aby nakupoval v Ikeji. My nabízíme nábytek, který je docela levný, lidský, bezpečný. Nepřipadá mi to jak problém. Je ovšem pravda, že lidé často nedokážou ocenit tradiční kvalitu anebo si hodnotu starých věcí uvědomí, až když je pozdě. Netýká se to ovšem jen nábytku, zažili jsme to i v architektuře. Ve Stockholmu, Malmö, Älmhultu i v jiných městech se v šedesátých letech bourala městská centra. Zbourali staré pěkné domy a vystavěli si nové a ošklivé. A teď toho litujeme…“

Jak se dávají produktům v Ikeji jména? „Na to je velmi seriózní systém – tak třeba pohovky se jmenují po švédských místech, jídelní stoly po finských, záclony mají ženská jména a povlečení mají jména po rostlinách a drahokamech. Musí se ale při tom postupovat opatrně, protože ta slova mohou znamenat v různých jazycích odlišné věci. Všechno se musí kontrolovat. Proto je u nás jedna zaměstnankyně, která má na starosti právě jen pojmenování… „

„Švédsko je země, kde člověk může věřit lidem a věřit systému a člověk tu má pocit bezpečí. To je pro život velmi příjemné. Samozřejmě se to liší místo od místa a i samotné Malmö je velmi sociálně rozdělené a jsou tu místa, kde se žije dobře, a jiná, kde to tak příjemné a bezpečné není. Teď jsme se zrovna s rodinou přestěhovali do Starého Města, to je čtvrť pro život skoro ideální. Všechno je tam blízko, nejezdí tam auta nebo jezdí pomalu, protože uličky jsou na ně moc úzké. Můžu tam svoji šestiletou dceru poslat klidně samotnou do školy. Ale ve čtvrti, kde jsme bydleli donedávna, to tak nebylo – byla to moderní čtvrť s velkými ulicemi, všechno tam bylo velmi individualizované. Prostě se nedá říct, jaké je Švédsko jako celek, rozdíly jsou tu velké…“

In: Karolína Vránková, V Ikeji spolu i svačíme, Respekt č. 44/2012, 29. října 2012