Island, vzpomínky poutníka

rok 1997 – Otec Petr, maminka a známá sestra
Kristýn u gejzíru Strokkur

rok – 1997 Otec Petr a maminka poblíž Grudafjörduru
na Snæfellnesu, bydleli jsme ve Stykkishólmuru.

rok 1989 – Otec Petr, přítel Torfi a jeho vnučka
Jóhanna u Námaskarðu, východní Island
v oblasti Mývatnu

rok 1989 – Otec Petr slouží mši svatou v Karmelském
klášteře v Hafnarfjörðuru

rok 1997 – setkání s otcem biskupem
Johanessem Gijsenem

Petr Dokládal je katolický kněz středního věku, který působí v moravských farnostech. Je členem Severské společnosti, která s ním uspořádala besedu. Je zaníceným milovníkem Islandu, navíc umí islandsky a z islandštiny dokonce překládal.

Otče Dokládale, je o Vás známo, že jste studoval islandštinu a na Islandu také pobýval. Co Vás vedlo k tomu, že jste si vybral právě tuto vzdálenou zemi?

Jako třináctiletý chlapec jsem viděl dánský dokumentární film o Islandu, který mne doslova ohromil. Divoká, liduprázdná krajina, vodopády, řeky, láva, sopky, ale i malebná městečka, příjemní lidé. Hluboce mne to zasáhlo a zatoužil jsem navázat s někým odtud kontakt. Podařilo se to přes Barnablaðið Æskan (asi jako náš dětský časopis Ohníček). Psal jsem si psát s několika vrstevníky, dopisy mně zpočátku psala maminka. Bohužel tyto písemné vazby skončily kolem roku 1970, kdy jsem musel nastoupit vojenskou službu.

Rozhodující kontakt byl obnoven až v roce 1983, kdy jsem studoval teologii v Litoměřicích. Spolubratr mně ukázal esperantský časopis s adresou jistého Torfi Ólafssona. Napsal jsem mu a použil v anglickém dopisu asi 10-20 islandských slovíček, která jsem se naučil. Pan Torfi se posléze představil jako angažovaný laik v římsko-katolické církvi na Islandu, překladatel, publicista, spolupracovník Matky Terezy, vydavatel Merki Krossins. Blahopřál mi k velké znalosti islandštiny. To mne doslova přimělo k tomu, abych se tento jazyk začal učit.

Spojil jsem se s jazykovou školou Mímir, která mi poslala učebnice a začal jsem. Na teologii jsme měli latinu, řečtinu, hebrejštinu a taky němčinu a tak jsem přidal ještě islandštinu. Učebnice byly anglicko-islandské, angličtinu jsem uměl solidně a navíc jsem našel velké pochopení u vzácné paní docentky Heleny Kadečkové, naší nejznámější překladatelky a publicistky, které vděčím za velmi mnoho. Kolika svými dopisy jsem se na ni obrátil, kolik mně opravila textů, zvláště když jsem se pustil do překladu knihy Óda pro Sáru od americké spisovatelky Pauly DArcy. Tehdy jsem působil jako kaplan v Českém Těšíně. Knížku jsem dostal v islandštině a z islandštiny jsem ji také překládal. Spisovatelka mně sama dala souhlas k českému vydání. Teprve po vydání českého překladu se mi dostal do rukou anglický originál této.

S Torfim jsem navázal krásné přátelství, v roce 1988 navštívil naši zemi. V dalším roce – v létě 1989 – jsem poprvé putoval na vzdálený Island. Byl to úžasný zážitek. Projeli jsme větší část Islandu od Keflavíku po Húsavík, Mývatn, Stykkishólmur a nesčetně dalších míst, Gullfoss, Geysir

V roce 1991 jsem na Island putoval podruhé. Měl jsem tam dokonce islandskou přednášku o církvi v Československu během totality. Přednáška měla velký úspěch. Velmi mně tehdy pomáhal dnes již zesnulý pastor Kári Valsson alias Karel Vorovka, který žil na úchvatném ostrůvku Hrísey v Eyjafjörðuru.

Moje zatím poslední návštěva na Islandu byla v roce 1997, kdy jsem tam byl s mojí maminkou. Bydleli jsme v klášteře v Stykkishólmuru, což je úžasné místo.

Čím Vás Island obohatil?

Vedle neskutečně fascinující přírody také lidmi. Čestnými, pohostinnými, velmi vzdělanými s jejich obrovským akčním radiem, zájmem o všechno.

Na Hrísey jsem například poznal námořníka Birgia, přítele otce Káriho, který mne doslova fascinoval svými znalostmi o české církvi

Jak byste hodnotil dnešní náboženskou situaci na Islandu?

Na Islandu je státem propagovaná luteránská státní církev, je v ní většina obyvatelstva, v každé i nejzapadlejší osadě naleznete nějaký kostelík, kde jsou evangelické bohoslužby.

Ve větších kauptúnech jsou pak kostelíky půjčovány katolíkům; zvláště Poláci jsou roztroušeni po celém ostrově a žádají v neděli katolickou bohoslužbu.

Katolíci jsou v menšině, slyšel jsem však i o pravoslavných. Naprosto menšinoví jsou Svědci Jehovovi, mormoni, Bahaí a další.

Říkáte, že katolická církev je v menšině, projevuje se vůbec v islandské společnosti?

Velmi stručně: v současné době dochází k prudkému nárůstu. Pamatuji si na osmdesátá léta, kdy byl uváděn počet římských katolíků kolem 3000, dnes je jich snad třikrát tolik. Jsou to však hlavně přistěhovalci z Asie (hlavně z Filipín) a zvláště z Polska. Dříve byli katolíci soustředěni jen kolem Reykjavíku, dnes čtu, že se mše svaté slouží i jinde, například v Isafjörðuru, Selfossu, Grundafjörðuru a na mnoha dalších místech.

Island je jednou z nejdemokratičtějších zemí světa a tak mohou katolíci působit kdekoliv. Vedou na příklad skvěle zapsanou školu hned vedle reykjavícké katedrály, studovala na ní i bývalá prezidentka Vigdís Finnbogadóttir. Dnes stojí v čele této školy otec George.

Nedělní mše svatá v katedrále je pestrobarevnou společností věřících v počtu kolem dvou set návštěvníků. Katedrála je zasvěcena Ježíši Kristu Králi, je opravdu nádherná! Samozřejmě, kostely jsou na Islandu stále otevřeny. Hodně lidí si váží práce katolíků a vztahy mezi lidmi jsou naprosto otevřené.

Spolupracoval jste s islandskými katolickými biskupy?

Znal jsem osobně zesnulého biskupa A. Jolsona, který dokonce navštívil mou dřívější farnost ve Staré Bělé. Byl to velký cestovatel a muž širokého srdce. Znám i dnešního biskupa Johanesse Gijsena, který pochází z Holandska. Mám jej ve velké úctě pro jeho pravověrnost a obrovskou obětavost.

Působil jste na Islandu také jako kněz?

Pokaždé, když jsem byl na ostrově, jsem jako kněz sloužil mši svatou. Hned v roce 1989 jsem koncelebroval v reykjavícké katedrále. Otec biskup Alfred Jolson byl velmi liberální. Recitoval jsem v islandštině pasáže z kánonu, dokonce jsem četl z bible. Jelikož si uvědomuji obrovský význam mše svaté, snažil jsem se být na bohoslužbách denně, většinou jako věřící v lavici.

V roce 1991 jsem se na své přednášce o církvích v Československu setkal s jistým Ögmundurem Helgasonem, se kterým jsem si dopisoval jako kluk kolem roku 1960. Byl ze severu ze Saudákrókuru.

V roce 1997, kdy jsme s maminkou bydleli přímo v klášteře, mne otec biskup dokonce svěřil pastoraci v Stykkishólmuru pro sestry. Denně jsem pro ně sloužil mši svatou v islandštině, dokonce jsem i kratičce kázal.

V té době jsem také sloužil mši svatou v Reykjavíku v katedrále a dostal jsem plnou důvěru. Otec biskup Gijsen se mně zeptal, zda bych mohl na Islandu působit? Bylo by to jistě zajímavé; dnes na ostrově působí minimálně pět polských kněží.

Islandští kněží se mi vybavují jen tři: otec Sæmundur, otec Hjalti Þorkelsson a ještě jeden, na jehož jméno si již nevzpomínám.

Existují na Islandu řeholní řády?

Ano, dobře vím o několika ženských řádech. Především jsou to sestry sv. Františka v Stykkishólmuru, u kterých jsem s maminkou pobýval v roce 1997. Společenství tvoří asi deset sester z Holandska, Belgie, Rakouska, Francie, Kanady. Dnes je možná ještě širší. Maminka si už dlouho dopisuje s členkou tohoto řádu Petrou Leewensonovou.

Sestry Karmelitánky jsou vesměs Polky a působí v Hafnarfjörðuru. Sestry sv. Josefa v Reykjavíku prodaly dům a zřejmě již na ostrově nepůsobí.

Dnes přicházejí sestry Matky Terezy. Jsou z celého světa. Pokud je mi známo z časopisu Kaþólska kirkjublaðið, který dostávám, jejich představenou je sestra z Mexika.

Nesmím také zapomenout na Legie Mariiny. Osobně jsem poznal velmi angažovanou sestru Mary Costello z Irska, která působí v Isafjörðuru.

Tato otázka by zasluhovala mnohem fundovanější odpověď, některé skutečnosti si již nepamatuji tak přesně.

V mnoha zemích světa jsou problémy se získáváním katolického kněžského dorostu. Potýká se s obdobnými těžkostmi i katolická církev na Islandu?

Drtivá většina kněží i sester na ostrově jsou cizinci. Působí zde Irové, najdeme tu i Holanďana, Němce, Angličana, Francouze – ale hlavně Poláky.

Katolíci, pokud vím, studují teologii v Kodani, ale i na jiných školách v Evropě. Slyšel jsem však pouze o dvou Islanďanech, kteří teologii studovali. Na ostrově však existuje Háskolí Íslands s teologickou protestantskou fakultou. Na ní studoval i reverend Kári Valsson.

Lze obecně charakterizovat víru na Islandu?

Tak jako všude, i na Islandu se víra potýká s vlažností a pragmatismem. Jsou však také krásné výjimky a lze najít nadšené jedince, kteří berou víru vážně. Zde bych chtěl jmenovat zvláště otce Jacquesse Rolanda, který působí nesmírně obětavě a pracuje s mládeží, v čemž spatřuji naději, že církev římsko-katolická, která na počátku 20. století na Islandu čítala jen několik jednotlivců, nadále poroste a bude přinášet požehnané ovoce. Moc to svým severským bratrům přeji.

Lze obecně charakterizovat víru na Islandu? Jsem si vědoma, že Vám dávám těžkou otázku.

Tak jako všude i na Islandu se víra potýká s vlažností a pragmatismem. Jsou však také krásné výjimky a lze najít nadšené jedince, kteří berou víru vážně. Zde bych chtěl jmenovat zvláště otce Jacquesse Rolanda, který působí nesmírně obětavě a pracuje s mládeží, v čemž spatřuji naději, že církev římsko-katolická, která na počátku 20. století na Islandu čítala jen několik jednotlivců, nadále poroste a bude přinášet požehnané ovoce. Moc to svým severským bratrům přeji.

Děkuji za rozhovor.

Lidmila Němcová, 28. srpna 2006
fotografie z archivu Otce Petra Dokládala