Ekologické a šetrné švédské dráhy – res miljövänligt!

foto sj.se

Švédská nábytkářská společnost IKEA se dopravu vyrobeného zboží snaží realizovat spíše po železnici než silnici. Přechod na tuto formu přepravy nevnímají ani jiné švédské podniky jako jakési zpátečnické nostalgické nadšenectví pro starou dobrou železnici či naopak rádobypokrokářské naivní environmentalistické snílkovství, nýbrž jako investici do budoucnosti a větší ekologickou odpovědnost, která může mít i rozměr reklamní. A životní prostředí by se skutečně ve Švédsku tzv. skloňovalo ve všech pádech – kdyby švédština nějaké měla – nejen na straně poptávky, ale i nabídky, tedy u švédských drah, které srozumitelnou formou přesvědčují cestující, aby si pro svou cestu vybrali právě energeticky šetrný a ekologický vlak s tím, že zatížení životního prostředí je u něj z hlediska emisí oxidu uhličitého z fosilních paliv, výrazně přispívajících k celosvětovým klimatickým změnám, podstatně menší než u automobilu či letadla. Cestování vlakem je tak po cyklistice nejekologičtějším způsobem dopravy. Výsledky kampaně? Vloni se zvýšil počet cestujících na švédských drahách o devět procent, z nichž většina uvádí životní prostředí jako jeden z důvodů, proč si k cestování vybírají vlak.

Brožura, která je k dispozici v každé pokladně švédských drah, činí následovné srovnání: na cestě z Göteborgu do Stockholmu automobilem vypustíme do vzduchu nehledě na škodlivé oxidy dusíku průměrně 44,5 kilogramů oxidu uhličitého, v případě letadla 66 kilogramů na osobu. Číslo pro vlak je neuvěřitelných 2,6 gramů, emise odpovídající třem mililitrům benzínu jako paliva, se kterými nelze ani automobil nastartovat! V jiném srovnání: emise na cestě kolem světa vlakem odpovídají emisím z cesty automobilem vzdálenosti 1,3 kilometrů. Švédské vlaky jsou takto maximálně šetrné vůči životnímu prostředí i proto, že energie k pohonu souprav je ze sta procent energií obnovitelnou získávanou z vody a větru, která při své výrobě způsobuje minimální emise. Tento fakt souvisí s přírodními podmínkami Švédska, které umožňují, aby se tímto obnovitelným způsobem vyráběla téměř polovina celkové energetické spotřeby Švédského království – například u švédského Dánska je bilance pouze tří- až pětinásobná, nikoliv v řádu hodně dramatického desetitisíceronásobku. Všechny elektrické vlaky na švédských drahách tak splňují nejpřísnější ekologické nároky na světě, několik zbývajících dieselových lokomotiv na neelektrifikovaných tratích používá palivo ekologické třídy 1 a je vybaveno filtrem proti exhalacím.

Švédským drahám byla v roce 1994 jako první dopravní organizaci udělena známka Bra Miljöval / Dobrá ekologická volba. Jejich ekologická nenáročnost je aktuální i z hlediska zabíraného prostoru: například dvojitá železniční kolej na mostu Årstabron ve Stockholmu má stejnou přepravní kapacitu osob jako šestnáctiproudá dálnice. A ekologické chování se netýká jen vlastního cestování. Švédské dráhy kladou důraz na recyklaci materiálu ze starých vlaků, neboť například výroba nového materiálu z rudy je 3,5krát energeticky náročnější než ze šrotu. V recyklaci se již podařilo dosáhnout hodnoty 99 procent: recyklují se především veškeré kovové materiály, sklo, elektronika a dokonce i staré záclony. Vedle toho mají švédské dráhy i vysoké ekologické nároky na své vlastní dodavatele, kteří musí pravidelně podávat zprávy o svých vnitřních ekologických opatřeních, například o užívání chemikálií. V restauračních vozech se třídí odpad na papírové obaly, PET-lahve/plechovky, noviny, sklo a odpad domácí. Jednorázové plastové obaly užívané na studené jídlo byly nahrazeny kompostovatelnými obaly z kukuřičného škrobu.

Do cestovních statistik, které švédské dráhy poskytují smluvním obchodním cestujícím, jsou přikládány ekologické zprávy, podle kterých si dotyční lehce zkontrolují, kolik emisí cestou vlakem ušetřili životnímu prostředí. Existuje možnost cestování bez klasických jízdenek, čímž se sníží spotřeba papíru. Podniky i soukromé osoby mohou rovněž využívat webových služeb, kde jsou k dispozici informace o tom, jak cestování zatěžuje životní prostředí, co stojí jeho uvádění do původního stavu a jaký je ekologický rozdíl mezi užitím vlaku a jiného méně ekologického dopravního prostředku. Švédské dráhy podnikům bezplatně poradí v jejich konkrétním případě i telefonicky: srovnají ekonomické náklady, dobu trvání cesty a vliv na životní prostředí mezi různými způsoby cestování.

I když mají švédské dráhy v ekologické práci takové úspěchy, počítají v budoucnu dokonce i s energeticky úspornějšími vlaky a efektivnějším hospodařením s energií a materiálem. Každoročně se provádí mapování ekologických následků činnosti ke zjištění, které oblasti lze ještě zlepšit, zda je možné emise dále snížit, či přitvrdit ekologické požadavky na subdodavatele nebo využívat ještě ekologičtějších materiálů. Jak se tvrdí v závěru brožury: ohled na životní prostředí prostupuje celou prací švédských drah a na rozdíl od jejich vlaků nikdy nedojíždí do žádné konečné stanice.

Vedení drah si je dobře vědomo toho, že veřejné mínění ovlivňuje celosvětová ekologická debata, a využívá tak velké konkurenční výhody, že vlak je nejekologičtějším způsobem dopravy, a že ekologické uvědomění tak s sebou přináší ohromnou poptávku po cestování vlakem. Hovoří se dokonce o určité renesanci železnice, i když i ve Švédsku si vedení drah stěžuje na zanedbanou infrastrukturu a pomalost politických rozhodnutí, což brání tomu, aby se Švédsko co do využívání železnice stalo v Evropě průkopnickou příkladnou zemí, hodnou následování, jak by si vedoucí představitelé drah přáli.

V letošním roce přišly švédské dráhy ve spolupráci s cestovní kanceláří Fritidsresor s novinkou chápanou jako experiment: s charterovým vlakem s cílem v italské Veroně u jezera Garda. Bylo připraveno celkem osmdesát „balíčků“, obsahujících příslušnou jízdenku, místenky, lehátka, péči o zavazadla během cesty a asistenci při přestupování, ubytování v hotelu a další služby a výhody za 4998,- švédských korun (asi 15000,- korun českých) na celkovou dobu deseti dní, případně další přídavky podle potřeby za příplatek, někde i se slevou. Nabídka měla okamžitý úspěch: balíčky byly vyprodány do necelé hodiny a jejich počet bylo nutné dále navýšit třikrát – i nové nabídky však byly vyprodány stejnou rychlostí.

Charterová cesta začíná v Malmö. Při přestupu v Berlíně je možné se večer na dvě hodiny projít až k Brandenburské bráně. Německý vlak dále rychle pokračuje v cestě krajinou jižního Německa, Tyrolska, Rakouska, přes mnoho historických míst jako Wittenberg, Lipsko, Jena či Norimberk, poté vlak projede Alpami a za 24 hodin dorazí do cíle. Podobná cesta letadlem by sice trvala pouze několik hodin, nicméně, jak se shoduje mnoho účastníků zájezdu, letadlem se člověk pouze přemísťuje a v podstatě nic na cestě neuvidí, zatímco vlakem se skutečně cestuje – mnozí účastníci tak vnímají tento způsob jízdy jako dobrodružství, a rozhodli se cestovat tímto způsobem, aby více zažili a viděli. U jiných cestujících hrálo při výběru druhu dopravy na prvním místě roli životní prostředí a odhodlání sami déle nepokračovat v užívání jejích ekologicky málo šetrných forem – pohodlí a vyhnutí se stresu se tak snoubí s ekologií. Určitou roli hraje i sociální aspekt tohoto typu cestování, kterého může navíc využít i ten, kdo se bojí létat, lze takto cestovat i s menšími dětmi, a při cestě se dá i číst a nakonec i pracovat, což by v podobném charterovém autobusu, který je navíc mnohem těsnější než vlak, možné téměř nebylo.

Na základě výpovědí svých zákazníků po skončení cesty a jejich zájmu se podobné cesty přes její určitou časovou náročnost i únavnost znovu účastnit švédské dráhy seznaly, že tento způsob cestování má budoucnost, a hodlají pokračovat v nabídkách cest vlakem do kontinentální Evropy tzv. „šitých na míru“ podle přání svých cestujících.

Jen jednu věc by švédské dráhy měly uvážit: jejich ekologičnost se bohužel příliš neodráží v ceně cestovného, takže z finančního hlediska využívat švédských drah často tak motivující – hlavně pro jednorázové cesty – není.

Jan Dlask, 21. listopadu 2007