O jedné švédské návštěvě

… aneb genealogie po švédsku

V červnu loňského roku (2004) jsem přivítal u nás na návštěvě vzdáleného příbuzného, pana Tomase Jaksche ze švédského Nörrköpingu. Jeho rodiče byli po druhé světové válce vyhnáni z Kondrače u Trhových Svinů a usadili se ve Švédsku. Tomas je také genealog a tak jsme se spolu vydali po stopách jeho i mých předků na Novohradsko. Každý večer jsme pak dlouho a živě (či spíše už neživě po dlouhých cestách) debatovali o genealogii. Tomase zajímala naše rodopisná komunita, já se zajímal o Švédsko. Nejen o rodopis, ale i o to, jak tam vznikala příjmení atd. Dozvěděl jsem se mnoho zajímavostí.

Tak např. to, že prostí Švédové neměli ve velké většině až do cca roku 1880 příjmení, ale děti přijímaly otcovo jméno ke svému. Tak např. syn Anderse se jmenoval Andersson, syn Larsona Larsson atd. Dcerám se pak k otcově jménu přidávalo dotter (dcera). A tak dcera Johana byla Johansdotter, dcera Anderse Andersdotter. Pátrání po předcích v matrikách je prý tak obtížné, že jen málokdo se dostane před rok 1700. (Na Islandu se tento systém používá doposud. pozn.red.)

Příjmení měla ve Švédsku od 16. století jen šlechta, od 17. století pak měšťané a obchodníci. Vojáci dostávali již v 17. století tzv. „vojenská jména“, např. Fries, Öster, Rasken, Blixt. Vojenská jména byla nezbytná, když měl velitel v rotě třeba dvacet Anderssonů, nebyl přehled. Tato jména pocházela dle obce původu anebo vlastnosti vojáka. Například rask je švédsky rychlý.

Protože ve jménech byl tak úžasný zmatek (tisíce Johanssonů, Anderssonů), byla ve Švédsku zřízena zvláštní komise pro příjmení, která stanovila 56 000 nových příjmení. Lidé pak chodili na úřady a vybírali si příjmení ke svému jménu, které se stalo do budoucna již neměnným. Když jsem se ptal, zda mají u nich něco na obdobu knihy Naše příjmení, kde je vysvětlován jejich vznik, Tomas odpověděl, že to není potřeba. Že u nich jsou jen knihy s původem křestních jmen, neboť jen tato jména nosili předkové až do konce 19. století.

Také jsme debatovali o tom, co všechno se ve Švédsku dělá pro rodopisce. Tak např. vyšla nová cédéčka, na nichž jsou detailně přepsána či přeskenována sčítání lidu 1890, sčítání lidu 1970 a všichni Švédové, zemřelí v letech 1950–1999, deset švédských námořních ústavů s matrikami čítajícími 700 000 lidí v námořnictví. Něco, o čem se nám jen zdá Ale to není všechno. Na webové stránce Švédské rodopisné společnosti www.genealogi.se/roots  se člověk dostane k mnoha genealogickým databázím a informacím, na www.arkion.se  je zase databáze ze sčítání lidu 1880, 1890, 1900 a registrace řidičských průkazů. Pak se můžete dostat na vrchol všeho – ke stránce www.genline.com, což je placená služba, kde je naskenováno již přes 50 % všech švédských matrik v rozmezí let 1500–1900. Bylo mi moc smutno z toho, že my něco takového to nemáme. .

Tomas odjížděl nadšený z krásy našich jižních Čech a pozval mě k němu do Švédska na tento rok. Vydáme se v červnu spolu do archivu v městě Vadstena, což je oblastní archiv pro Östergötlands län (län je obdoba našeho kraje).

Zatím pilně zadávám data o mých předcích do úžasného švédského rodopisného programu Min Släkt (Moji předkové), protože něco tak úžasného jsem ještě neviděl. Kromě grafů, vývodů, fotek atd. je zde i ta přednost, že pouhým kliknutím na jméno (třeba svoje) se vám automaticky vytvoří mnohastránková Kniha předků anebo zase Kniha potomků, pokud kliknete třeba na nejstaršího předka. Kniha se udělá buďto textově anebo graficky na listech A4.

A ještě něco nakonec: Tomas je moc rád, že mají krále a království a budou mít krásnou královnu. O prezidentovi a republice nechce ani slyšet…

P. S.

Dle genetických výzkumů má mnoho lidí u nás severské germánské předky (asi pozůstatek třicetileté války). Zřejmě proto nás to mnohé táhne na Sever. Tomas vyprávěl zajímavou věc: když se jeho matka, vyhnaná z Novohradska až na daleký sever, poprvé usadila v novém domově ve Švédsku, prohlásila: „Konečně jsem zpátky doma!“ Inu, jsou věci mezi nebem a zemí…

P. P. S.

Vím, že se u nás dělal nedávno genetický průzkum, hodně se tím zabývám. Zjistilo se, že 75 %genů je germánských a to především severogermánských. Patrně tady Švédové po třicetileté válce zanechali více potomků, než matriky uvádí. Fakt je, že je u nás hodně Švédů, Švejdů atd. Podle mého genealogického pátrání, které provádím již 28 let, měli obyvatelé pohraničí (Novohradsko), česká jména (Benda, Březina, Sazyma atd.) a Buquoyová to tam poněmčila na Pendl, Sassmann, Pschresinger atd. A tak genetičtí Germáni, kteří si mysleli, že jsou Slovani, po druhé světové válce odsunovali třeba genetické Slovany, kteří si mysleli, že jsou Němci…

Alois Sassmann, 20. března 2005