Jak se dělá volební kampaň v Dánsku

… aneb tři dny v životě Henrika Dam Kristensena

Jak se liší volební kampaň v Dánsku od volební kampaně v ČR? A jak přístupní jsou dánští politici? Tři dny strávené s dvojkou na kandidátce dánské sociální demokracie prozradí více

Dánsko je velmi neformální zemí. Všichni lidé, včetně politiků, si zde tykají a oslovují se křestními jmény. Henrik Dam, se kterým jsem měla možnost tři dny sledovat jeho kampaň, má číslo dva na kandidátce sociálně demokratické strany. Ta je dnes v Dánsku v opozici – vládnou liberálové (Venstre) a konzervativci (Det konservative folkeparti). Zásadní výzvou pro hlavní opoziční stranu pro volby do Evropského parlamentu je porazit liberály. Podle průzkumů veřejného mínění vše nasvědčuje tomu, že sociální demokraté kýžené vítězství skutečně získají.

V současné době má dánská sociální demokracie v Evropském parlamentu dva zástupce. Předvolební průzkumy ukazují, že by se do nového parlamentu mohli probojovat až čtyři dánští sociální demokraté. To by jistě byl úspěch, navíc s přihlédnutím k tomu, že kvůli rozšíření EU se počet dánských europoslanců snižuje z šestnácti na čtrnáct.

Lídři

Sociální demokraté vsadili na prvních dvou místech své kandidátky na zaručená jména. Lídrem kandidátky sociální demokracie je Poul Nyrup Rasmussen – bývalý dánský premiér a nový předseda socialistické frakce v Evropském parlamentu. Ani číslo dvě – Henrik Dam Kristensen – ovšem pro Dány není neznámý. Henrik, jak jsem mu od prvního dne říkala, byl v devadesátých letech dvakrát ministrem (zemědělství a sociálních věcí). V Dánsku je tedy velmi známou tváří. Byl jedním z dánských zástupců v Konventu o budoucnosti Evropy, a podílel se tak na tvorbě návrhu evropské ústavy. Tuto svou zkušenost často při diskusích využíval, protože evropská ústava je jedním z živých témat předvolební kampaně.

Henrik Dam Kristensen

S Henrikem jsem se poprvé setkala jednoho čtvrtečního rána více než týden před volbami. Cestou do města jsem se už naladila na živou kampaň, když jsem v metru dostala snídani – papírový pytlíček s houskou, máslem a letáčkem jednoho ze sociálnědemokratických kandidátů. Ačkoli byl Henrik Dam Kristensen vytížený a částečně nemocný, měl hodně energie a do svého programu šel naplno. Celé dny měl zapálenou dýmku. Měla jsem příležitost vidět ho na diskusích o Evropské unii, na debatě s částí komunisticky smýšlejících odborů, kde se všechny dotazy točily kolem možného návalů Poláků do Dánska. Jak jsem později zjistila, téma volného pohybu pracovníků po rozšíření zde ještě zdaleka nevyhaslo Dánsko je totiž jednou z mála zemí bývalé patnáctky, která nezavedla přechodné období pro volný pohyb pracovních sil. Pouze ztížila podmínky pro čerpání sociálních výdobytků.

Schůzky s novináři, které Henrik měl, byly bezprostřední – vše trpělivě vysvětloval a bylo vidět, že i žurnalistům se s ním dobře spolupracuje. V Dánsku je velmi oblíbený, částečně i proto, že se drží při zemi. To je pro dánské voliče důležité.

Problémy v průběhu kampaně

Po dobu svého pobytu v Dánsku jsem se účastnila i pravidelných koordinačních ranních schůzek v kanceláři sociální demokracie. V poslední fázi volební kampaně se muselo dosti improvizovat kvůli neustále se měnícím programům. Současně musela kancelář strany řešit menší skandál spojený s lídrem jejich kandidátky. Bulvární noviny totiž přinesly informaci, že Poula Nyrupa Rasmussena sponzoruje firma Dansk Metal, podporuje ho však skrytě – tiskne letáky, pomáhá organizovat mítinky –, příspěvky jsou tak osvobozeny od daní. Skrytá podpora dosahuje výše jednoho milionu dánských korun. Kromě tohoto přešlápnutí ale kampaň sociální demokracie žádné skandály neprovázejí. Menši rozpory byly cítit i mezi jednotlivými kandidáty sociální demokracie. Ženské kandidátky například kritizovaly, že se strana soustředí na své dva lídry, tedy Rasmussena a Kristensena, a ženské kandidátky na třetím i čtvrtém místě jsou upozaďovány.

Kampaň po celém Dánsku

Dánsko je stejně jako Česká republika pro volby do Evropského parlamentu pouze jedním obvodem, tzn. bylo nutné, aby kandidáti nezůstávali pouze v Kodani, ale jezdili i do odlehlejších částí pětimilionového Dánska. Henrik Dam Kristensen pochází z Jutska – bydlí v malé vesničce poblíž známého Legodánsku. V Jutsku je Henrik velmi oblíben, neustále ho zastavují lidé na ulici a chtějí prohodit pár slov či se zeptat na svůj problém. Henrik mluví se všemi a je příjemný. Rozhodně nepůsobí povzneseně či arogantně, ale to je ostatně v dánské rovnostářské společnosti nemožné – chce-li uspět.

Den dánské ústavy

5. června je v Dánsku národním svátkem – dnem ústavy. Dánové jsou zvyklí tento svátek slavit. Po celém Dánsku pak bylo uspořádáno mnoho kulturních programů, politici přednášeli projevy. A vzhledem k tomu, že den ústavy vyšel na týden před volbami do EP, nesly se oslavy pochopitelně v duchu politické kampaně. S Henrikem jsem absolvovala tři projevy v rozmezí asi šedesáti kilometrů – na koncertě, kde své postřehy k vývoji dánské ústavy a k evropské politice vyjadřovali politici z jednotlivých kandidujících stran, ve skansenu, kde se shromáždili starší členové sociální demokracie na koncertě dechové hudbya na velkém sociálnědemokratickém happeningu v zálivu, kde hrála kapela s rozjařenou zpěvačkou. Lidé poslouchali a tleskali. Při odchodu několik lidí Henrikovi přislíbilo, že ho skutečně budou volit.

Po cestě k autu se ještě začal jeden z potenciálních voličů – a zástupce národa vášnivých kuřáků – strachovat, zda nebude také v Dánsku zakázáno kouření, jak se nedávno stalo v Irsku a Norsku.

Obavy z nízké volební účasti

Téměř všichni kandidáti se soustředili na přesvědčování voličů, aby se k urnám vůbec dostavili. V posledních volbách do EP se k urnám dostavilo 50,5 %dánských voličů, což je mírně nad evropským průměrem posledních voleb (48,9 %). Dánové jsou poměrně disciplinovaní voliči, ve volbách do poslanecké sněmovny je účast tradičně velmi vysoká (v posledních volbách do Folketingu přišlo volit 87,2 %oprávněných voličů). Evropský parlament ale dánské voliče příliš neláká. Zajímavé je, že účast ve volbách v letech 1999, 1994 a 1984 byla vyšší než účast v prvních volbách do EP v roce 1979, což jde proti evropskému trendu (ten je od prvních voleb co se účasti týče klesající). S přihlédnutím k tomu, že v neděli 13. června, v dánský volební den, již bude probíhat fotbalové mistrovství (fotbalová utkání a cyklistické závody jsou v Dánsku nesmírně důležité a klíčové k dobré pohodě národa), existuje obava, že se Dánové k volbám nepoženou. Navíc neděle vůbec není tradičním volebním dnem, volby se vždy konají v úterý, to ovšem v letošních eurovolbách, které se po celé EU musí uskutečnit mezi 10. a 13. červnem, není možné dodržet.

Závěr

Jak bylo řečeno, v dánských volbách do EP s velkou pravděpodobností vyhraje sociální demokracie. Příležitost být u toho, jak se v Dánsku dělá kampaň, byla jistě velmi přínosná. Přivezla jsem si několik poznatků, které českou politickou scénu necharakterizují: neformální styl kampaně, který je voličům jistě bližší, přátelskost politiků, pro které je běžné bavit se s voliči kdykoli, kdy si to přejí, schopnost naslouchat, přátelské vystupování vůči protikandidátům…

Pokud bude Henrik Dam Kristensen zvolen do Evropského parlamentu, čemuž vše nasvědčuje, přál by si podílet se na práci výboru pro sociální otázky. Už nyní před volbami se pracuje na nastavení systému, který by zabránil přerušení vazeb mezi poslanci EP a poslanci Folketingu – dánský parlament tak například nedávno schválil pravidlo, že se europoslanci budou muset jednou za měsíc scházet s poslanci dánské poslanecké sněmovny. Sociální demokracie myslí i na to, jak zaručit zájem Dánů o Evropský parlament. Zcela jasný signál strana vyslala tím, že se rozhodla zaměstnat současného manažera kampaně ve Folketingu jako tiskového koordinátora, který bude mít na starosti, aby europoslanci sociální demokracie nesešli Dánům z očí.

Děkuji síti kulturních institutů CICEB za možnost účastnit se projektu Reporting the EP Election in Europe of 25.

Tereza Hořejšová, Integrace, červen 2004

---

Tereza Hořejšová (1980) je redaktorkou internetového časopisu Integrace. Zabývá se vývojem ve skandinávských zemích.