Stotisíciletí obyvatelé Grónska

foto news-medical.net

Tým amerických vědců vedený Vanyou Mitevovou a Jeanem Brenchleyem z Pensylvánské univerzity, který prováděl výzkum na grónských ledovcích, objevil mimořádně staré mikroby. Svůj objev oznámili 26. května 2004 na neworleánském zasedání Americké mikrobiologické společnosti – koncem května 2004 o něm informoval i odborný časopis The Scientist.

Tyto odolné mikroby přežily v ledu nejméně sto dvacet tisíc let. A přitom nešlo o náhodu, jeden krychlový milimetr ledu obsahoval až deset milionů mikrobů. Mezi největší překážky, s nimiž se primitivní organismy musely za statisíce let své existence vypořádat, patřily věčný mráz, sucho, vysoký tlak, nedostatek kyslíku a velmi nízká koncentrace živin. Vědecký tým při laboratorní analýze nalezených mikroorganismů zjistil, že v minimálně patnácti případech se jedná o nové, doposud neznámé druhy. Zachovávají však model ultraminiaturní bakterie Sphingopyxis alaskensis. Rozměry většiny objevených mikroorganismů navíc nepřesahovaly ani tisícinu milimetru, jsou tedy téměř desetkrát menší, než dnešní známé druhy. Přitom není zcela jasné, zda jde opravdu o trpasličí mikroorganismy, nebo o dlouhými léty „vyhublé“ verze běžně velkých mikroorganismů.

Ledovec na poloostrově Nussuaq, foto archiv

Výzkumy na ledovcích jsou z vědeckého hlediska nesmírně zajímavé. Až několik kilometrů tlustá ledovcová vrstva obsahuje ve spodních partiích nesmírně staré, a přitom poměrně dobře zakonzervované usazeniny. Ledovec totiž nevzniká zmrznutím vody, je to sníh, který postupem času dosáhne tak velké tloušťky, že vlivem vzniklých velkých tlaků postupně tvrdne, až se ledu podobá. Na zemský povrch každoročně spadne určité množství sněhových srážek. V chladných oblastech nestihnou roztát, další rok se přidá další vrstva a mohutnost sněhové přikrývky roste. Ve spodních vrstvách se díky narůstající hmotnosti sněhová vrstva stlačuje, nejprve vzniká forma sněhu podobná těžkému firnu, který dobře znají lyžaři, v další fázi se ze sněhu stává „téměř“ led, forma, které říkáme ledovec. Na povrch země nepadá jen sníh, ale usazují se tu i jiné látky, například prach, v dobách velkých sopečných výbuchů i popel a také různé mikroorganismy, kterých je i v polárních oblastech ve vzduchu spousta. Všechny tyto usazeniny se spolu se sněhem zhutňují v ledovec. Pokud nenastane výrazné tání, jsou uvězněny v ledu téměř navždy. Vědci se k nim dostávají pomocí vrtů. Čím je ledovec mohutnější a čím je vrt hlubší, tím starší jsou sedimenty, které je možno prozkoumat.

Michael Stanovský, 31. května 2004