Jak se dělá rozhlas (v Helsinkách)

Produkční centrum Českého rozhlasu spolupracuje s řadou mladých externistů. Kromě autorů drtivé většiny článků v této pravidelné rubrice k nim patří i student katedry managementu na pražské Hudební akademii múzických umění Tomáš Chmelár. Svoji ročníkovou práci nedávno věnoval Mezinárodní rozhlasové soutěži mladých hudebníků Concertino Praga a vzápětí začal s Produkčním centrem spolupracovat. Nyní pobývá na stáži ve Finsku, odkud nám posílá své postřehy. A protože život je změna, nabízíme tentokrát místo obvyklých „historek z natáčení“ jeho zážitky.

Moi neboli finsky ahoj či dobrý den. Posílám Vám pozdrav z Helsinek, kde momentálně studuji arts management. Jsem tu zhruba tři týdny, takže jsem se již stačil trochu aklimatizovat. Mé zážitky ve Finsku jsou zatím velice pozitivní. Helsinky jsou po islandském Reykjavíku druhým nejseverněji položeným hlavním městem na světě. Architektura je různorodá, město nemá dlouhodobou tradici, na jakou jsme zvyklí i u menších měst u nás. Myslím, že nejstarší domy k vidění jsou ze 17. století. Vše je smícháno dohromady, zřejmě si s tím projektanti ani nikdo jiný hlavu nedělali: je tu možné spatřit činžovní dům z 18. století, na který navazuje moderní stavba ze skla a oceli. Občas to připomíná Disneyland.

Teď perlička. Místní MHD tu poskytuje speciální kola, která jsou rozmístěna asi na dvaceti stanovištích v centru, a kdokoliv si je kdykoliv může zadarmo vypůjčit! Jsou na vyznačených místech zaaretované řetězem; vložením mince (2 eura) se řetěz odaretuje. Po skončení projížďky se kolo vrátí na některé z vyznačených míst (nemusí se vracet na stejné), mince se po opětovném zaaretování vyjme zpět. Takže něco na způsob vypůjčení košíků v našich supermarketech.

Finové jsou velice vstřícní, umí velice dobře anglicky (jak tvrdí, tak možná i proto, že nedabují zahraniční filmy ani seriály a dívají se na originály s titulky) a ovládají další světové jazyky. Nejen ve škole, kde studuji, ale také v obchodech a dokonce i na ulici, se člověk vždy domluví.

Finové mají rádi vše moderní – architekturu, design či mobilní telefony Nokia. Pokud je to jen trochu možné, využívají nejrůznější počítače a zařízení. V počtu mobilních telefonů na osobu jsou stále první na světě. Komunikace přes e-mail je běžnou záležitostí s rychlou odezvou, skoro každý má doma počítač a pevné připojení na internet. Na telefonické vytáčení se dívají asi jako my na černobílou televizi…

Finky jsou celkem hezké. Velký počet z nich tvoří blondýnky, často přírodní. I když nejsem na blondýnky zrovna vysazený, musím uznat, že některé vypadají opravdu skvěle. Muži tu o sebe pečují více, než jsme zvyklí v Čechách. Největší pozornost bezpochyby věnují vlasům. Zpočátku jsem se divil, proč je skoro v každé ulici kadeřnictví, postupem času jsem však dospěl k názoru, že po sauně je to druhé nejvyhledávanější místo.

V Helsinkách a zřejmě v celém Finsku je znatelný respekt k opačnému pohlaví. Rovnoprávnost mezi muži a ženami je opravdu na vysoké úrovni. Je však založena na jiném principu než ve Spojených státech a možná i v Česku, kde se o to usilovně a často i za neuvěřitelných praktik snaží feministky. Jejich jednání často přispívá k vytvoření ještě větší bariéry a rezervovanosti, co se týká názorů na muže a ženy. Nevím, jaký byl v tomto směru finský vývoj, ale výsledek je pro zdejší ženy zcela jistě uspokojivý.

Tomáš Chmelár, Týdeník Rozhlas, 48/2003, 14. listopadu 2003
www.radioservis-as.cz