Ombudsman – 190 let advokátem poddaných královského veličenstva

Ombudsman je švédské slovo

Jazyky málo početných národů si nemohou dělat velké nároky, že by se příliš mnoho jejich slov zdomácnělo v jiných rozuměj větších jazycích. Stává se tak, když jde o mimořádné věci, které okolní svět nemá a nemá pro ně tudíž ani pojem.

Švédský národ obdařil světovou kulturu mnohým prospěšným a unikátním. V oblasti organizace společnosti, nebo-li státní zprávy je název ombudsman.

Pod pojmem právní ombudsman se skrývá nejstarší právní instituce svého druhu. Její funkce je dohlížet na výkon zákonů a nařízení soudci, státními úředníky a vojenskými důstojníky. Z toho jsou vyňati: vláda, poslanci Parlamentu (Riksdag) a obecní zastupitelské sbory. Vznikl poprvé na světě ve Švédsku v roce 1809. Postupně se myšlenka institucionalizovat funkci ochránce lidských a občanských práv rozšířila do dalších Skandinávských zemí. Po II. světové válce ji přejalo na 40 zemí Latinské Ameriky a Afriky. Havajský úřad ombudsmana se stal prvním na severo-americké polokouli. V Rakousku je Ombudsman k vidění v televizi, kde ve vyhrazeném čase vysvětluje občanům problémy, kterými se zabývá. Ve Španělsku funguje úřad ombudsmana 13 let a jako ochránce lidských práv požívá druhou nejvyšší autoritu v zemi (hned po králi). V zemích, které opětovně zřídili své věci v duchu demokracie a práva je to pouze Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Litva a Estonsko, které mají úřady ombudsmana.

U nás je myšlenka o zřízení ombudsmana předmětem parlamentních debat již řadu let. Dokonce i širší nominace kandidátů je na stole, ale zatím ne zákon podle kterého by se mohl český ombudsman ujmout své nelehké role. Problém je zřejmě v šíři pravomocí takové funkce. Zatím než se zákonodárný sbor a vláda na této věci dohodnou, vzniklo s příslovečným moravským temperamentem občanské sdružení "Český ombudsman".

Ombudsman ve Švédsku "vznikne" tak, že švédský Parlament zvolí vzdělané, moudré, pracovité osoby s vysokou mravní autoritou. Těm je pak přidělena k dohledu a ochraně jedna oblast: práva, ochrana hospodářské soutěže, ochrana spotřebitele, dodržování rovnoprávnosti občanů a etnická diskriminace. Zprávy o činnosti ombudsmanů projednává a využívá Parlament.

Právní Ombudsman a jeho úřad každý rok prošetří na třicet tisíc stížností. Právně je ombudsman zcela nezávislý a ani Parlament (Riksdag) mu nesmí dávat žádné direktivy. Na druhou stranu jsou jednotlivé zprávy ombudsmana jsou projednávány parlamentními výbory a poté projednány celým Parlamentem.

Cílem činnosti Úřadu hospodářského ombudsmana je podporovat konkurenci do té míry, aby vyhovovala veřejným zájmům. Vzhledem k tomu, že švédské právo v této oblasti není založeno na trestním postihu, řeší se většina případů jednáním. Jen malá část končí před Soudem hospodářského trhu. Soud může nařídit podnikateli, aby dodával zboží za podmínek odpovídajících podmínkám ostatních, a může nařídit maximální ceny.

Ombudsman spotřebitelů dohlíží na plnění zákonů o ochraně spotřebitelů. Jakákoli inzerce nebo reklama může být zakázána, je-li lživá nebo nejasná, zavádějící a podobně. Na druhé straně je též vyžadována potřebná informace o zboží. Má-li prodej či služby uškodit osobě či majetku, může být taková obchodní činnost zakázána. Stejně tak může být zakázáno zboží, jež neslouží svému hlavnímu účelu. Soud hospodářského trhu se zabývá případy, které se týkají praktik na trhu, nebezpečných výrobků či nekorektních lhůt. Každoročně se projednává na čtyři tisíce případů, z nichž před soudem skončí kolem pětadvaceti.

Ombudsman rovnoprávnosti dohlíží nad dodržováním zákona o rovnoprávnosti mužů a žen v práci. Zákon nařizuje stejná práva v pracovních podmínkách a ve služebním postupu, zakazuje diskriminaci pohlaví a vyžaduje aktivní opatření pro dodržování rovnoprávnosti. Ombudsman zveřejňuje veřejnosti případy diskriminace a nápravy u zaměstnavatele se snaží dosáhnout především diskusí a jednáním. Z asi dvou set případů ročně se jich několik dostane i před Pracovní soud.

Ombudsman proti etnické diskriminaci řeší především otázky etnické diskriminace ve společnosti, zvláště na pracovištích, ne v soukromém životě občanů. Jednotlivcům pomáhá v ochraně jejich práv radou a informací, dále utváří mínění účastí na veřejných debatách a doporučuje změny zákonů. Nemůže však ovlivňovat rozhodování soudů nebo úřadů. V některých švédských komunách ustavují také dětští ombudsmani na ochranu práv dětí. Děti mohou volat na telefonní číslo, cítí-li se osamělé, či je-li s nimi nespravedlivě nakládáno.

Instituce novinářského ombudsmana vyřizuje stížnosti týkající se novinářské etiky, které byly dříve předkládány rovnou k soudu. Ze tří až čtyř set stížností ročně končívá asi třicet procent před Soudem cti a dvacet procent cenzurním opatřením. Celý systém však funguje mimo běžný švédský právní systém.

Pavel Dobrovský, 26. května 1999