Ke studiu dánštiny mě přivedla shoda náhod

Rozhovor s Kateřinou Haušildovou, spoluautorkou učebnice dánštiny

Kateřina Haušildová (26), rodačka z Mostu, vystudovala germanistiku a dánštinu na FF UK a v současnosti je v druhém ročníku prezenčního postgraduálního studia oboru germánské jazyky. Od července 2002 působení na dánské ambasádě v Praze, zároveň vede knihovnu nordistiky na FF UK. Společně s Mikaelem Andersenem (42), který na FF UK vyučoval v letech 1995–2001 dánštinu, napsala historicky první učebnici dánského jazyka u nás. Učebnici dánštiny vydalo univerzittní nakladatelství Karolinum v říjnu 2003.

To, že ovládáš ze severských jazyků zrovna dánštinu, je náhoda, nebo za tím stál konkrétní zájem o Dánsko?

Ke studiu dánštiny mě přivedla shoda náhod. Když jsem se v roce 1996 hlásila ke studiu germanistiky, bylo nutné zvolit jednu z kombinací, které byly pro daný rok vypsány. Dánština byla pouze jednou z mnoha „dvojiček“. I když mě tehdy zajímaly téměř všechny předměty (snad jen s výjimkou fyziky a chemie), nelákal mě žádný z velkých oborů jako třeba latina nebo historie. Pro dánštinu kromě toho mluvila i skutečnost, že má dobrá kamarádka strávila rok na střední škole v Dánsku a pomohla mi s přípravou na zkoušku. Pamatuji si, jak jsme si prohlížely obrázkové magazíny a já si pokoušela vštípit do paměti jména skandinávských králů.

Jaké studijní pobyty jsi absolvovala?

Poprvé jsem Skandinávii navštívila po prvním ročníku studia dánštiny, účastnila jsem se tehdy letního kurzu dánštiny na Kodaňské univerzittě. Po třetím ročníku mě fakulta vyslala na kurz nazvaný „Danmark, dansk, danskerne“ pořádaný tradičně folkehøjskole (lidovou vysokou školou) v Bjerringbrø. Za první skutečný studijní pobyt však považuji až následující tříměsíční pobyt na univerzittě v Aarhusu, kde jsem se poměrně intenzivně věnovala četbě Villyho Sørensena a kromě toho jsem se seznámila se svým budoucím „patronem“ Petrem Widellem a jeho filozofickým pojetím lingvistiky. Když jsem se po dvou letech do Aarhusu vrátila v rámci programu Erasmus, našla jsem v Petrovi Widellovi vynikající oporu při práci na diplomce, i když k vlastnímu tématu práce (kategorii budoucnosti v germánských jazycích) jsem dospěla teprve postupně prostřednictvím studia modálních sloves a modality a zvláště pak filozofie jazyka.

Kdy jste začali pracovat na dánské učebnici?

Už si téměř nevybavuji, kdy jsme se do práce na učebnici pustili, připadá mi to neuvěřitelně dávno, vzpomínám si však, že podnětem bylo vydání učebnice norštiny nakladatelstvím Karolinum (tzn. v roce 1999 – pozn.red.) autorka učebnice PhDr. Jarka Vrbová se tehdy zmínila o tom, že by nakladatelství v rámci připravované učebnicové řady mělo zájem i o dánštinu. Tehdejší dánský lektor Mikael Andersen převzal iniciativu, požádal mě o spolupráci, společně jsme navštívili nakladatelství, podepsali smlouvu o smlouvě budoucí a pasovali tak sebe sama do role autorů učebnice, o níž jsme sice již měli jistou představu (věděli jsme naprosto přesně, v čem by naše učebnice měla být lepší než ty ostatní), teď však mohu říci, že jsme ani v nejmenším netušili, co nás doopravdy čeká.

Jak hodnotíš vaší spolupráci s univerzittním nakladatelstvím?

Pokud jde o spolupráci s Karolinem, měla své světlejší i stinné stránky. Grafika a vydání audiokazety patří mezi ty stinné. Podle původního záměru měla být učebnice mnohem bohatěji ilustrovaná a především ji měla doprovázet audiokazeta s nahrávkami textů. Bohužel se však na kazety nenašlo dost financí, a to ani přesto, že lektoři František Fröhlich a Jarka Vrbová (kterým bych touto cestou chtěla ještě jednou poděkovat za drahocenné rady a připomínky) vydání kazety výslovně doporučili a dostatečně odůvodnili. Dlouhou časovou prodlevu mezi napsáním a vydáním knihy nemůžeme nakladatelství zazlívat. Zprvu se muselo potýkat s technickými problémy při konverzi dánských znaků (způsobenými do značné míry naším špatným počítačovým zázemím a minimální zkušeností s editací a grafickými úpravami textu) a později s nekonečnými změnami a korekturami ze strany autorů.

A co spolupráce s Mikaelem? Jak jste si rozdělili úkoly?

Spolupráci s Mikaelem nemohu hodnotit jinak než pozitivně. Mikael Andersen nastoupil v roce 1996 jako dánský lektor na katedře germanistiky a ujal se tehdy začínajících nováčků (včetně mě), kteří se neuměli dánsky ani usmát. Za své současné znalosti dánštiny, za svou posedlost dánštinou a Dánskem vděčím především jemu a jeho neutuchajícímu nadšení při výuce. Tímhle nadšením a energií mě Mikael inspiroval a motivoval během práce na knize, zvláště pak v takových krušných okamžicích, kdy jsem absolutně nevěděla, jak zkoordinovat studium, psaní seminárních prací, přípravu na zkoušky a práci na učebnici. Mikael sršel neustále novými nápady, byl neuvěřitelně produktivní, a mně nezbývalo, než se jeho enormnímu zápalu přizpůsobit. Mikael je více méně autorem dánské části učebnice, já jsem napsala gramatické oddíly, opatřila slovíčka českými ekvivalenty atd. a hlavně vnutila Mikaelovi svůj smysl pro systematičnost. Právě přísný systém učebnice se ukázal být snad největším úskalím.

Jak jsi spokojená s finančním odměnou za práci na učebnici? Je to vůbec finančně atraktivní práce, nebo hrála velkou roli tvá dobrá vůle?

O finančním hodnocení mohu pouze říci, že se rozhodně nemůžeme měřit s J. K. Rowlingovou (i když by nás samozřejmě těšilo, kdyby učebnice dánštiny měla stejný úspěch jako Harry Potter). Jenže učebnice a knihy jako takové se podle mého staromódního názoru nepíší pro peníze. Pro mě osobně znamenala práce na učebnici hlavně vnitřní obohacení a neocenitelnou zkušenost.

Za Severské listy se ptal Martin Benda, 21. listopadu 2003