Nanuk, člověk primitivní (Nanook of the North)

USA, 1922
Režie, scénář a kamera: Robert J. Flaherty
Hudba: Stanley Silverman
Hrají: Nanook, Nyla, Cunayou, Allee, Allegoo, Berry Kroeger

Film Nanuk, člověk primitivní je považován za dokument, jenž zásadním způsobem ovlivnil počátky kinematografie. Je to pravděpodobně první film o vztahu člověka k přírodě a první etnografický film. Archetypální obraz muže bojujícího o přežití je zároveň archetypem dokumentární tvorby.

Robert J. Flaherty – Američan irského původu – se po roce 1910 zúčastnil několika výzkumných výprav na americký sever, podnikaných obchodní společností Hudson Bay CO. Eskymáci fascinovali Flahertyho už od dětství. Jeho otec byl důlní inženýr a často ho brával na dlouhé cesty na sever.

V roce 1910 Flaherty nastoupil dráhu výzkumníka u železniční společnosti. Na svou třetí expedici v roce 1913 (1912?) si vzal kameru, aby o vzdálených krajích pořídil dokument, natáčel však víceméně náhodně přírodní zajímavosti. Získaný materiál však byl v negativu nešťastnou náhodou zničen. Flahertymu zbyla jediná kopie, kterou promítal po návratu na několika přednáškových večerech a která se nakonec rovněž ztratila.

V roce 1918 se vypravil znovu na daleký sever, tentokrát přímo se záměrem natočit film o životě Eskymáků. Celých 15 měsíců žil mezi Inuity v Hudsonově zálivu a dobře se seznámil s jejich zvyky. V hrdém boji s nelítostnou přírodou, která jim poskytovala jen minimální zdroje obživy, nalezl symbolický obraz lidského údělu na Zemi.

Nanuk, člověk primitivní, jehož natáčení trvalo čtrnáct měsíců, je vyvrcholením dvacetiletého života u Eskymáků a jejich natáčení. Flaherty zobrazil život Eskymáků před kontaktem s Evropany – a výsledný snímek je holdem kultuře a lidem, jež hluboce obdivoval.

Nanuk, hrdina filmu, je lovec. Jednou z nejslavnějších scén je ta, ve které vede loveckou výpravu na mrože. Lov, stejně jako všechno ostatní ve filmu, je zinscenován. Ale pro zúčastněné to není hraní rolí. Celá akce je skutečná, Eskymáci jsou skuteční a také způsob života jejich předků, který tu předvádějí, je reálný. Jedním z klíčů k pochopení filmu je nasazení, s jakým se Nanuk, jeho rodina a přátelé podíleli na jeho vzniku. Prostřednictvím filmu konstruují obraz vlastní kultury, která se začínala vytrácet.

Nanuk, člověk primitivní patří k nejzásadnějším snímkům v dějinách dokumentu. Nepřekvapí tedy, že byl mnohokrát a často rozdílně interpretován. Byl nazván eposem homérovských rozměrů, ale dostal také nálepku romantizujícího pohledu na „vznešeného divocha“. Přesnější by bylo přistupovat ke snímku jako k unikátnímu dílu jak objevování, tak tvoření. Coby umění se vzpírá snadnému zařazení.

Zajímavosti

Všechny scény jsou hrané. Žena, která ve filmu představuje Nanukovu manželku jeho ženou ve skutečnosti nebyla. Allariallak, představitel Nanuka, zemřel pár měsíců po skončení natáčení v roce 1922 na smrt hladem. Film byl sponzorován francouzskou kožešinnou společností Revillon Freres, která poskytla 50000 dolarů na Flahertyho šestnáctiměsíční expedici. Film již v prvním týdnu vydělal v Paříži a Berlíně 40 000 dolarů. (Kulmon, csfd.cz)

Michael Stanovský, 27. ledna 2007
Zdroj: Kino Aero 2003/11, Filmová škola Uherské Hradiště, nostalgia.cz a další

---

Robert Joseph Flaherty (1884–1951)

Robert Joseph Flaherty

Legendární filmový tvůrce, někdy nazývaný otcem dokumentárního filmu. Spíše si ho připomínáme jako jednoho ze čtyř tvůrců, kteří nejvýrazněji ovlivnili vývoj filmové režie v prvních třiceti letech americké kinematografie (spolu s Davidem W. Griffithem, Erichem von Stroheimem a Charlesem Chaplinem).

Kromě již zmiňovaného Nanuka (Nanook of the North, dodatečně ozvučený, USA 1922) s do filmové historie zapsal i dvěma dalšími snímky – Moana (A Romance of the Golden Age, němý, USA 1926) o životě samoánských Polynésanů a Muž z Aranu (Man of Aran, ozvučený, Velká Británie, 1934) o irských rybářích z ostrova Aran, kteří vedou tvrdý život uprostřed nehostinné přírody, útesů a skal naplněný bojem s přírodním živlem – mořem. Aranské ostrovy leží u západního pobřeží Irska, jde o tři ostrůvky, Inishmore, Inishmaan a Inisheer. První z nich se irsky jmenuje Árainn Mór, odtud název filmu.

Flahertymu se později vyčítalo, že jeho dokumentární filmy nejsou moc dokumentární. Flaherty sice rozešel se světem filmových kulis a profesionálních herců, ale v jeho líčení života obyčejných lidí v jejich přirozeném prostředí v nejrůznějších koutech světa zůstal vždy rozhodující moment inscenace. Ta vedla v některých případech, jako například v Muži z Aranu k silné dramatizaci akce a ke zcela „nedokumentaristickému“ budování napětí.

„Flahertyho život stejně jako jeho filmy svědčí o podivné umanutosti, jestliže ve světě, který jedince zaplétá do stále složitějších závislostí, dál trvá na řádu „férového“ boje. Předburžoazní, předprůmyslový svět Eskymáků či jihomořských ostrovanů a obyvatel louisianských Bayou představoval pro Flahertyho zdravou alternativu ke zvrácené průmyslové společnosti,“ píše Ulrich Gregor, Enno Patalas, a dodává: „V Nanukovi vytvořil zároveň nový žánr i styl, jehož mistrem zůstal. Nepřicházel do prostředí s hotovým příběhem, ani se nespokojoval s jeho všeobecným vylíčením, ale v daném prostředí vynacházel individuální příběh, jehož hrdinové mají jméno a příjmení, jak to bude (v poválečném neorealismu) vyžadovat Cesare Zavattini.“

Zdroj: nostalgia.cz

Michael Stanovský, 27. ledna 2007