Kurz negativního myšlení (Kunsten a tenke negativt)

režisér Bård Breien

Fridjotov Saheim jako hlavní hrdina Geir

Norsko, 2006
Scénář a režie: Bård Breien, kamera: Gaute Gunnari, střih: Zaklina Stojcevska
Hrají: Marian Saastad Ottesen, Fridjov Såheim, Kirsti Eline Torhaug, Per Schaaning, Henrik Mestad, Kari Simonsen, Kjersti Holmen

Každý rok se na festivalu v Karlových Varech objeví pár zajímavých filmů, které se nějaká dobrá duše rozhodne koupit a vyslat na pouť českými kiny. Jedním z letošních je Kurz negativního myšlení, který bude 19. října 2007 uveden do českých kin. Norská černá komedie si na letošním karlovarském filmovém festivalu získala pozornost i srdce diváků. V divácké anketě festivalu se umístila na druhém místě z 215 hodnocených filmů hned za Vratnými lahvemi.

Partička několika hendikepovaných lidí pod vedením rázné psycholožky Tori vyráží za svým dalším cílem: přesvědčit třiatřicetiletého Geira, který po autonehodě skončil na vozíku (navíc jako impotentní), že by se měl přidat k jejich skupině, naučit se společně s nimi pozitivně myslet a zachránit tak své rozpadající se manželství.

Psycholožka ale nemá tušení s kým má tu čest. Namísto, aby Geir přijal jejich „učení pozitivního myšlení“ vzbouří se tento sebedestruktivní milovník Johnnyho Cashe a válečných filmů proti nevítané invazi „pozitivní“ energie a za pomoci místy až brutální upřímnosti, alkoholu a marihuany, ovládne celou situaci. Vítejte v „kurzu negativního myšlení“! Uvnitř zánovního domu v poklidné čtvrti tak dochází během jedné noci k zúčtování s falešnou upřímností, dusivým soucitem a zdánlivě osvědčenými metodami léčby duše.

Debutující režisér Bard Breiner smísil skandinávské psychologické drama o mezilidských vztazích se sarkasticky černou komedií. Originálnímu tvaru přidává na atraktivitě hudební doprovod pro rockové fajnšmekry – Steppenwolf, Nina Simone či zmíněný Johnny Cash.

Film si z letošního 42. ročníku MFF Karlovy Vary odvezl Cenu za nejlepší režii. Ve Festivalovém deníku vyšel 30. června 2007 rozhovor Kateřiny Kadlecové s režisérem Bårdem Breienem, z něhož uvádíme to nejzajímavější.

Vy Seveřani milujete příběhy o alkoholismu, depresích a sebevraždách. V Kurzu negativního myšlení je to všechno – vypadá to, že se přidáte k beznadějné partě Trier, Friðriksson, Vinterberg a spol.?

Naopak, já jsem vždycky chtěl diváky rozesmát!

A toho chcete dosáhnout filmem o sedmi zoufalcích, z nichž tři jsou ochrnutí?

Náhodou, udělat srandovní film o něčem tak vážném, to je přece dobrý nápad! Není nic vtipnějšího než ty nejhlubší a nejzoufalejší lidské emoce – jak strašně deprimovaní, osamělí a zahořklí jsme a jak úzkostlivě se to snažíme schovávat. Tyhle pocity jsou pro Skandinávce typické.

Co je podle vás podstatou filozofie negativního myšlení? Jak vypadá praktický nácvik?

Musíš začít den tak, že se podíváš do zrcadla a zeptáš se sám sebe: „Co je na mně do prdele tak dobrý?“ Pokud je tvou odpovědí dlouhý seznam skvělých vlastností, neprošel jsi testem. Správná odpověď měla být: „Nic. Všichni jsme stejně bezcenní.“ Jakmile tohle akceptujeme, máme před sebou skvělou budoucnost. Současná posedlost něčím vynikat, být úspěšný a šťastný, celý ten hon za perfektností – to je fakt děsnej podfuk.

Ve vašem snímku je mnoho podnětných myšlenek, například „Všichni, kdo mají kamarády a rodinu, ať jdou do prdele“. Jak se tahle oslnivá filozofie vyvine ve vašem příštím filmu?

Ten je o mně a mé rodině, samozřejmě ve stylu „do hajzlu s přáteli a rodinou“. Je to příběh vzestupu a pádu, hlubší pohled na to, proč nás všechny ty prachy, co máme, nedokážou udělat šťastnými. Mám dojem, že je to proto, že pocházejí z pornografie.

Režisér Bård Breien studoval dějiny literatury na univerzitě v Oslu a později film v Kodani. Psal scénáře pro naučné a krátkometrážní filmy, mimo jiné Que sera, sera. Jeho první snímek Franks prolaps byl v roce 2003 nominován na norskou výroční cenu Amanda. Kurz negativního myšlení je Breienův celovečerní hraný debut.

Michael Stanovský, 1. září 2007