Smích racků (Máhávahlátur)

Režie: Ágúst Guðmundsson
Scénář: Ágúst Guðmundsson
Kamera: Peter Joachim Krause
Hrají: Margrét Vilhjálmsdóttir, Ugla Egilsdóttir, Heino Ferch, Hilmir Snaer Gudnason
Island, 2001

Kdo je Freyja? Vikinská hrdinka? Pohádková královna? Vražedkyně? Bohyně lásky? Na tyto otázky hledá odpověď jedenáctiletá Agga, která neustále hlídá tajemnou, krásnou a hlavně ambiciózní Freyju, vracející se po letech z Ameriky do rodného města. Spolu s ní pak do konzervativní islandské společnosti padesátých let přichází první záblesk emancipace. Ironický odstup v pohledu mladé dívky, stejně jako věrné zachycení ducha doby, jsou hlavním zdrojem trumfů tohoto (minimálně v kontextu islandské kinematografie) neobvykle zdařilého filmu.

Jediný zástupce islandské filmové tvorby na 37. Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Novinka zkušeného režiséra Ágústa Guðmundssona Smích racků, která byla ve Varech zařazena do soutěžní sekce, vypráví příběh o Freyje (Margrét Vilhjámsdóttir), krásné Islanďance, která se po dlouhé době vrací na počátku padesátých let na svůj rodný Island, do městečka blízko Reykjavíku. Její přítomnost obrátí místní, poněkud zaostalou společnost vzhůru nohama. Poameričtělá Freyja působí na Islandu jak z jiné planety, všichni obdivují její krásu, vůni, eleganci, módní oblečení. To se nelíbí závistivé, zvědavé a především velmi pověrčivé Aggě (Ugla Egilsdóttir), jedenáctileté dívce, která ji obviňuje ze spáchání odporného zločinu. Neustále ji sleduje a podává hlášení obecnímu policistovi (Heino Ferch), který však Aggě nevěří ani slovo.

Smích racků je sondou do myšlení někdejší islandské společnosti, která tehdy stála na prahu prudké ekonomické a kulturní revoluce. Zároveň je to úsměvná komedie s velmi jemným, nenásilným humorem, který se líbil jak širokému publiku tak festivalové porotě, která Ugle Egilsdóttir udělila Cenu za nejlepší herecký výkon – jediné ocenění severského filmu na letošním karlovarském festivalu.

Martin Benda, 13. října 2002