Ďáblův ostrov (Djöflæyjan)

Island / Německo / Dánsko
1996 / Friðrik Þór Friðriksson / 101 min.
podle románu Einara Kársona

Scénář: Einar Kárson, kamera: Ari Kristinsson, střih: Steingrimur Karlsson, hudba: Hilmar Öm Hilmarsson, zvuk: Kjartan Kjartansson

Hrají: Baltasar Kormákur, Gisli Halldórsson, Sigurveig Jónsdóttir

---

Život v poválečném táboře v Reykjavíku, v nouzových obydlích po amerických vojácích, není vůbec snadný. Unavené ženy a jejich těžce pracující manželé se snaží vyjít s výplatou. Mladší generace však sní o dolarech, rokenrolu a americkém způsobu života. Aby oslavili nebo utopili svou bídu, mají vždy po ruce důvod se opít. Staři manželé Karolina a Tomas žijí v táboře spolu s dorůstajícími vnuky. Zatímco jejich dcera Gógó uniká za lepším životem do USA, Baddi se vydává za matkou. Po návratu ze Států je přivítán jako hrdina.

Projíždí se ve svém americkém bouráku jako islandský Elvis Presley. Ale sláva se brzy rozplývá a jeho zklamání má hluboký vliv na celou rodinu. Baddiho mladší bratr Danni má svůj tajný sen, který uskuteční, končí však tragicky. Rozvedená Gógó se vrací na „Ďáblův ostrov“, kde se vůbec nic nezměnilo. Naděje však umírá poslední, a tak se poušti do dalšího milostného dobrodružství. Život jde dál, je spíš hořký než sladký. A Karolina se musí smířit s tím, že je její rodina vystěhována z volnosti jejich provizorních baráků do jednotvárné šedi sociálních bytů.

„Film líčí vypjaté vztahy dvou bratrů v rokenrolové éře padesátých let. V té důležité době začínal Island svou samostatnost, po válce a po amerických vojácích tu zůstala kasárna, rokenrolová móda a z naší vlastní tradice alkohol,“ nadsazuje režisér. „Aby se totiž ostrované otevřeli a rozpovídali, potřebují vypít alespoň jednu láhev,“ dodává Friðriksson.

---

Ceny: XXXII. MFF Karlovy Vary 1997; Cena FIPRESCI, Zvláštní uznání poroty FICC; Evropská filmová cena, nejlepší dokument