Expedice Severských listů do Laponska – 2015

Přes finské Laponsko čundrem až k Severnímu ledovému oceánu

9. července až 7. srpna 2015


zdroj: Google Maps

Po loňské „odmlce“, kdy jsem do Laponska nejel, ale odnesl to těžkým absťákem*), jsem letos uspořádal další expedici Severských listů na Sever. Sever píši s velký S, neb nejde jen tak o o obyčejnou světovou stranu, ale zemi ztracenou v pustých dálavách kolem nejsevernější výspy Evropské unie.

*) Absťák jsem sice kompenzoval výstavbou finského srubu se saunou na naší zahradě, ale bylo toho málo.

Je zvláštní, že člověk může jezdit do stejné oblasti pořád dokola a pokaždé to tam bude jiné. A pokaždé tam objeví něco jiného. A pokaždé se naučí něco nového.

Přátelé říkají, že to musí být stejné. Já jim říkám, že když budou jezdit na území půlky Čech, tak to pokaždé stejné nebude. Jenomže tohle nikomu nevysvětlím. Každý kouká na Česko na turistické mapy 1:50 000, zatímco na finské Laponsko mu stačí automapa 1:6 000 000. To máte těžké...

Finské Laponsko je v zimě dost mrazivá, až čtyřicetistupňové mrazy mnohé dobrodruhy vyhnaly do Norska na pobřeží severních moří, která moc nezamrzají, anžto je alespoň trochu omývá Golfský proud. Říkají, že se jeli ohřát k ledovému oceánu.

V létě se ale Barentsovo moře chová „normálně“. Je studené. Ve Finsku může být občas i docela dost teplo (tuhle jsme měli 25 stupňů ve stínu), zatímco u Varangerské fjordu je zima.

Suchozemský slovníček

Čundr (vadr, tramp) – nejlepší výklad na Internetu jsem nalezl jako „několikadenní výprava do přírody“. Finové tomu říkají vaellus.

Mořský slovníček (od severu k jihu)


zdroj: Wikipedie

Na světě je pět oceánů, nás zajímají jen dva, Severní ledový a Atlantický. Různá zákoutí těchto oceánů tvoří jednotlivá moře. Kupodivu Severní moře je úplně na jihu.

Severní ledový oceán (Arctic ocean) – rozkládá se kolem severního zemského pólu, zasahuje až k severnímu okraji evropské pevniny.

Barentsovo moře – okrajové moře na jihu Severního ledového oceánu mezi severním pobřežím Evropy (Norska a Ruska) a Medvědím ostrovem, Špicberky, Zemí Františka Josefa a Novou zemí.

Varangerfjord – jeden z nejjižnějších zálivů Barentsova moře, je to nejvýchodnější fjord v Norsku, nachází v kraji Finnmarka mezi Varangerským poloostrovem a norskou pevninou.

Grónské moře – okrajové moře Severního ledového oceánu. Rozprostírá se východně od Grónska, severně od Islandu, západně od ostrova Jan Mayen a jižně od souostroví Špicberky. Protože je to okrajové moře, někteří jej řadí k Atlantickému oceánu.

Atlantický oceán – vodní plocha mezi Afrikou, Evropou a Amerikou. Na jihu sahá až po Antarktidu (60 rovnoběžka), kde hraničí s Jižním oceánem.

Baltské moře – k Atlantickému oceánu patří i Baltské moře, je to brakické šelfové moře, od Atlantského oceánu ho dělí ještě Severní moře a průlivy Skagerrak a Kattegat.

Norské moře – okrajové moře Atlantského oceánu. Rozkládá se zhruba mezi Islandem a Skandinávským poloostrovem. Na severu sousedí s Grónským mořem, a teprve až pak jsou Špicberky.

Severní moře – z pohledu správného Seveřana je to jedno z nejjižnějších moří, které tam mají. Nachází se mezi Británií a Dánskem. Z pohledu suchozemských krys střední Evropy je to hodně na severu. Kupodivu Balt zasahuje severněji.

Denní zpravodajství

Klikněte pro mapu Google s trasou...



Ivalo - Inari
10. července 2015 • na mapě

Jezero Sudenjavrritt
10. července 2015 • na mapě


pátek 10. července 2015, 12.00 hod.

Ivalo - Inari   pozice na mapě

Tak nam expedice zacala. Jsme tri. Vcera z Ruzyne, z Havlova letiste :-) do Helsinek, predrazene prvni finske pivo Laapin Kulta, takove divne zvetrale... A pak uz malym Embraerem do nejsevernejsiho letiste Evropske unie v Ivalu. Cekala tam na nas kamoska, co se tak nejak provdala/neprovdala do Laponska a porodila tu Finovi Eetovi holcicku. Odvezla nas na Inari (krasne asi 70 km dlouhe jezero i se vsemi zalivy), zaroven spravni i duchovni centrum mistni samske (laponske) kultury. Pred cca 4 lety tu postavili veliky dreveny barak Saajos, v nem dneska sidli mistni finsky Samsky parlament.
V Helsinkach bylo hnusne pocasi, na Inari jasno, asi 20 stupnu, nadherne, slunicko, sedime na verande nove otevrene hospody a pujidame sobi hamburger s pivem Karhu (=medved). Komari zerou a ochlazuje se.
Dneska rano uz zatazeno, teplo kolem 15 stupnu, rosnickari vyvestili na odpoledne nejaky dest. No na druhou stranu je to docela idealni pocasi na chozeni. Jeste dokupujeme pivo, taky pro jrednoho ceskyho vodaka, se kterych bychom se meli u jednoho jezera v pustine setkat.
Zachvili pojede autobus do vesnicky Sevettijarvi, kde nam to zacne !!!!!
jinak Laponsko ma spoustu novinek, z hezkeho a romantickeho letiste v Ivalu udelali evropsky uniformni barak, coz me rozhodilo. Na Inari zase maji, krome nove hospody, take novy vodotrysk uprostred zalivu jezera.


pátek 10. července 2015, 22.00 hod.

Jezero Sudenjavrritt   pozice na mapě

Autobusem do Sevettijavri. Vsechno je jinak, hospoda asi krachuje, v kramu maji par konzerv, chladici boxy prazdny, pivo zadny. Hospoda prestavena, prazdna, maji tam akorat kafe a caj. Ani koblizek...
Vyrazime na cestu. Dnes asi jen dve hodiny a v devet vecer jsme zakempovali na jiznim konci dloooohatananskeho jezera Sudenjavrritt. Strasne zerou komari, je 9 stupnu nad nulou a slunicko nezapada.


sobota 11. července 2015

U jezera Opukasjarvi   pozice na mapě

Potkali se u Kolina... Teda ne medvedi a ne u Kolina. Kdyz jsme odjizdeli na expedici, mluvil jsem se svym kamaradem Stepanem z Brna, ze jeden sam a na nafukovacim clunu take do Laponska, dokonce do stejne oblasti jako my. Z Inari jsem mu vcera psal a on, ze by pry mohl byt dneska odpoledne na Opukasjarvi. No parada, mam rad tahle zdanlive nesmyslna setkani ve stylu "V sest vecer povalce u Kalicha". Nicmene kdyz jsem dorazili na Opukasjarvi a ja zapnul mobil, pipla SMS, kdeze je ta autiotupa, kam chceme dorazit. To uz ale od jezera volal Tomas, ze vidi cerveny clun. Ano, byl to on!!
Vitani, povidani, popijeni piva Karhu (Medved), se kterym jsem se sem vlacel. Bylo by toho na cely clanek. Treba se jednou dockame. Stepan prejel cele Inarijarvi a pres jezera a reku Naatamojoki az sem. Po Naatamojoki bude pokracovat do Vatsari, asi stokrat clun prenese pres skaly, pereje a mista bez vody, aby se dostal zpatky na jezero Inarijarvi.
Ale porad nevim, jestli je lepsi mu zavidet, nebo ne...




Rousajarvi
12. července 2015 • na mapě

Rousajarvi
12. července 2015 • na mapě

neděle 12. července 2015, 18.00 hod.

Dlouhe Liottijavri   pozice na mapě

Navecer nekonciciho dne, kdy je slunicko stale vysoko nad obzorem, prochazime kolem dlouheho jezera Liottijavrri k cili u autiotupy Roussajarvi.


neděle 12. července 2015, 20.00 hod.

Rousajarvi   pozice na mapě

Dnes jsme dosli na autiotupu Rousajarvi, volne otevreny srub se zakladnim vybavenim pro kazdeho "valeusaka" (finskeho trampa), ktery sem prijde. Co nazev toho jezera znamena zatim nevim. Je to tu hodne malo navstevovane, par desitek lidi rocne. Zitra vyzazime na sever k norskych hranicim do "hor" - tedy asi 300 m nad morem, zatimce vychozi Sevettijarvi bylo o 200 metru nize. Zatim jsme toho moc nevylezli, ale nadmorske vyska je uz znat.
Zatim se pohybujeme ve finske "divocine" Kaldoaivi. Je to vlastne neco skoro jako prirodni rezervace ci narodni park, ale s nirnejsim statutem. Lidi tu bydleli uz od konce doby ledove, tehdy ale byla nadmorska vyska mensi, nekde mozna more zasahovalo az k velkym jezerum (treba Pulmankijavri byl jen zaliv). Mistni Samove (Laponci) lovili divoke soby a chytali ryby. Teprve pozdeji, v 16. stoleti, nahradily lov sobu pokusy o jejich domestikaci, chov a pastevectvi.
Drive byli zdejsi obyvatele zamereni hlavne na Norsko. Ostatne Finsko bylo svedske a Norsko vlastne take, tak jakepak copak. Pobrezi Severniho ledoveho oceanu a Varangerskeho fjordu bylo oblibenym mistem migrace sobu, konaly se tu take trhy. V 19. stoleti, kdyz Finsko pripadlo Rusku, se zdejsi norsko-finske hranice uzavrely a pro obyvalete bylo obtizne jezdit na sever k mori. Tak se zacali vice orientovat na finske trhy.
Tradicni cesta na sever byla zpomenuta a z teprve nyni se zacina "znovuobjevovat', ovsem nikoliv Samy, nybrz pro turisty. Vede tudy tzv. Inarin-polku ("cesta z inarske siidy k mori"). A my ji za nekolik nasledujicich dni projdeme take.




Aittoaivinjarvi
13. července 2015 • na mapě

Aittoaivinjarvi
13. července 2015 • na mapě

pondělí 13. července 2015, 21.00 hod.

Aittoaivinjarvi   pozice na mapě

Posledni finsky den pred prechodem hranic do Norska. Z tupy Rousajarvi jsme vysli do brezovych haju, cestou vsak brizy ridnou a vyrazime do volnejsi krajiny. Konecne neco jako tundra (ta "lepsi" ale teprve prijde). Skaly, jezera, bazinky - no jako obvykle. A komari. Mraky komaru. To jsou nasi verni souputnici, a zrejme jeste bude hure. Cestou se ochlazuje na 10 stupnu. inu, zadne leto tu jeste nezacalo, spis pozdni jaro. Letos je navic dost chladno. To vsak komarum v nicem nebrani.
Taborime asi 300 m od hranice, u jezera Aitoaivinjarvi, jmeno je odvozeno od hory asi 324 metru vysoke hned za hranicemi v Norsku. Ale jezero se mi nelibi... Byvalo tu kdysi "kammi". To je takoveho neco jako zemljanka, kterou si staveli fjeldsti (horsti) Samove pro pripad, ze by se zapomneli v horach (treba i v zime), tak aby prezili bez stanu. Jenomze po valce je uz nikdo neudrzoval, tak tohle kammi pred par desitkami let spadlo. Dneska je z nej spis skladka odpadku (viz obrazek).




pobliz jezera Ragahanjavrri
14. července 2015 • na mapě

pobliz jezera Ragahanjavrri
14. července 2015 • na mapě

pobliz jezera Ragahanjavrri
14. července 2015 • na mapě

pobliz jezera Ragahanjavrri
14. července 2015 • na mapě

úterý 14. července 2015, 13.00 hod.

pozice na mapě

Prekrocili jsme hranici do Norska. At zije kral!!! Je 12 stupnu. Neprsi ale fouka.


úterý 14. července 2015, 21.00 hod.

pobliz jezera Ragahanjavrri   pozice na mapě

Minule taboriste bylo 263 metru nad morem. Na hranicich to bylo trochu vyse (285 metru) ale dnesni taboriste ma take 284 metru. Mohlo by se zdat, ze jsme sli po rovine. Mel jsem z mapy takovy pocit, ze ted uz pujdeme stale z kopce, az k mori. Nejak to neni pravda. Rvali jsme to kolem jezer, pres kopecky, nahoru a dolu. Ale krajina nadherna. Pro nekoho by to mohlo byt ponekud fadni. Je pravda, ze se to tu moc nemeni, ale ja mam pocit, ze ta otevrena krajina, tundra a skaly protkane jezery, jezirky i dlouhymi vodnimi plochami tere vyplnuji kazde udoli, tu cundrakovi tak nejak patri. Siroko daleko ani duse (jak se ukazazalo pozdeji, ponekud mylna predstava), krajina otevrena, jen roztahnout ruce a letet (take mylna predstava, s tricetikilovym batohem toho moc nenalitam, ostane ani s roztahovanim ruk to neni zadna slava). V noci na dnesek asi trikrat sprchlo (tak na minutu) ale pres den je docela slusne, dokonce i slunicko obcas vysvitne prurvou v mracich.
Cestou nas provazeji bezne tragedie - zlomena tycka u stanu, ja zapomnel nekde moskytieru, coz je vice nez neprijemne, ve Finsku mi nejaky fogl proklovl horejsek od batohu a dobyval se k susenemu masu. Ivan sice rika, ze to byl lumik, ale venkoncem je uplne fuk, jeslti to chel sezrat nejakej zobak nebo krecek...
Na mape jsem obevil nekolik chat jen tak volne v prirode. Zkusime neco najit. Jednak nas zajima, jak vypadaji. Znam finske, vetsinou jsou to poradne a poctive sruby, semtam i volne pristupne pro turisty, casteji lovecke nebo rybarske najemne chaty, vetsinou ale prazdne, tak se da na verande schovat treba pred destem. Ale zklamani. Kdyz jsem prisli k tehle chate (na mape psali chatrc na rozdil od ostatnich, ktere nachyvali chatami), byl to krasnej montovanej domek, pomerne luxusni. A obydleny. Nejaky postarsi Nor s nadhernou blondatou dcerou nas pozvali alespon na kafe. Tak jsme se ohrali, venku byl uz vecer a asi jen 9 stupnu. Popovidali. Oni jsou na opacne ceste, nez my, dosli sem, chata patrila kamaradovi, tak je tam na par dni pozval si zarybvarit. Pak budou pry pokracovat az do Sevettijarvi. A taky tahnou tricetikilovy batohy. Te holciny mi bylo lito, ale Norove jsou dost odolni :-)
Ptali jsme se, jak sem takovy luxus dopravili - pry vrtulnikem jako montovanou chatu. Pomerne mala, ale s loznickou a nezbytnou saunou. No nevim, mit na horach chatu, kam se musim vlacet 3-4 dny s tricetikilovym batohem na zadech se mi nezamlouva. Ale to oni moc neresi, v nejhorsim prileti vrtulnikem, hydroplanem nebo v zime na skutru. No, kdyz si muzou dovolit tohle dopravit vrtulnikem do divociny, proc ne...
Tech chat je tady v okoli pry spousta.
Tak nam jeste ukazal, kde je dobre misto na postaveni stanu a sel se ohrat do chajdy. Ne, ze bychom mu nezavideli.




Bezejmenne jezero
15. července 2015 • na mapě

Bezejmenne jezero
15. července 2015 • na mapě

Bezejmenne jezero
15. července 2015 • na mapě

Bezejmenne jezero
15. července 2015 • na mapě

středa 15. července 2015, 14.00 hod.

pozice na mapě

Druhy norsky den. Rveme to pres skaly a baziny. Pocasi dobre komari ne. Signalu je malo,tak jen strucne


středa 15. července 2015, 20.00 hod.

Bezejmenne jezero   pozice na mapě

Dnesni cesta vedla kolem dlouhych jezer, kde se jezdi v zime zavod psich sprezeni Finnmarkslopped. Tusim ale, ze tudy jen ta delsi, 1000km varianta. Ta kratsi 500km se otaci drive. Start zavodu je v Alte na brehu more. Tohoto zavodu se nekolikrat zucastnila i Jana Henychova z Horniho Maxova. Tak jsme ji poslali pozdrav, aby vedela, ze tahle krajina existuje i v lete :-)
Cely den bylo docela pekne, oproti predpovedi pocasi (pry oblacno) skoro cely den svitilo i slunicko. Ale s teplotou 12-14 stupnu se nepletou.
Na noc zuztavame na kopecku nad jezerem, ktere nam doporucil ten Nor z chaty. Strasne tu zerou komari, ale stejne bude jeste hure. To uz je takovy kolorit, ale cloveku toneda, aby si nepostezoval.
Jak tak jdeme touhle krajinou, neustale nachazime mrtve brezove lesy. Pozustatek kalamit, kdy nejaky motylek obalec naklade larvicky a ty vsechno listi sezerou. Prvni takova kalamita byla v roce 1960, tehdy zmenila prirodovedcum mapu vegetace. Brizy se ale dost regeneruji, za par let mrtve stromy spadnou a misto nich vyrostou nove. Nektere dokonce dokazou prezit, ale to je spis zazrak. Ted pisu zpravy v nepohodlne poloze ve stanu, az budu moci, jeste k tem kalamitam neco pripisu.




Jezero Geaddajavvritt
16. července 2015 • na mapě

čtvrtek 16. července 2015, 22.00 hod.

Jezero Geaddajavvritt   pozice na mapě

Jak se zvolna blizime k mori, byva uz na kopeccich signal, takze budu moci poslat nejake t zpravodajstvi. Zatim to byly jen "nouzove" SMS na zbytkovem signalu jeste od Finu.
Zpravy se mi pisou docela spatne, ve stanu zadna slast, venku mracna obtizneho komariho a muchnickoidniho hmyzu, takze zase jen nejnutnejsi.
Dneka jsme sli tundrou a po skalach s dalekymi vyhledy, coz na fotkach asi moc nevyzni, takze alespon neco...
Myslel jsem, ze se vleceme. I kdyz maji Norove cestu trosku proslaplou a vyznacenou kamennymi muziky velmi pekne (informace stare 5-10 let hovorily jinak), neni to lehke. Furt nejaky mokrad, pramenne "louky", boty trochu rozmachane, puchejre na nohou to rady nevidi a kolena tech 30 kg na zadech take ne.. Finove maji cesty trochu lepsi (ale zase o tolik ne, spis je vedou mene drsnou krajinou). Ujdeme-li za den 12-15 km, mam toho dost. Ale ten Nor z chajdy, co nam uvaril kafe, take nechodil vice. To mne uklidnuje.
Dneska nocujeme za hlasiteho bzuceni. Pred komary jsem utekl varit do stanu. Tohle, co tady, jsem jeste nezazil. Ale neberte to, prosim moc vazne, to rikam o komarech pokazde.
Takze zase priste.




Jezero Njidggujavri
17. července 2015 • na mapě

Nocleh u skalniho jezera Garvinjavri
17. července 2015 • na mapě

pátek 17. července 2015, 19.00 hod.

Jezero Njidggujavri   pozice na mapě

Nekde u tohoto jezera jsme chteli nocovat. Na mape vypada nadejne, ale bohuzel ma dost strme brehy (alespon nekde), jinde jsou mokrady, ale hlavne je vsude spousta chat, resp. spis haciend. Asi to tu pronajimaji. Sice vetsina z nich je prazdna, ale stejne je to jaksi hloupe se nakvartyrovat pobliz... Tak jdeme dal k jezeru ve skalach,na ktere mame tip.


pátek 17. července 2015, 21.00 hod.

Nocleh u skalniho jezera Garvinjavri   pozice na mapě

Dnes jsme vyrazeli dost pozde, az odpoledne, protoze v noci a cele dopoledne prselo, nemame zase tolik naspech, abychom museli cestou moknout. V sobotu totiz nejezdi autobusy.
Po poledni bylo uz slusne, komari opet vyrazili ze svych ukrytu, tak hura na cestu. Cesta dnes opet lehce klesala, inu jdeme z "hor" (lepe rikat po norsku "z fjeldu") k mori.
V noci bylo kolem sedmi stupnu, asi tak o tricet stupnu mene, nez u nas doma. Odpoledne to vystoupalo na obvyklych 12, dneska mozna i vice, protoze se po desti oteplilo. Teplomer mi obcas zlobi, tuhle v noci mi ukazal 37 stupnu, takze je treba ty teploty brat s rezervou. Na druhou stranu ale docela dobre koresponduji s predpovedi.
Ve 200 m konci horska tundra a kamenity podklad, objevuji se vzrostle brizy, tam, kde jsou mokrady, uz neroste jen zakrsla plaziva arkticka briza a vrbiny, ale docela vysoke travy. Krajina prestava byt seda, ale zelena.
Dokonce se nam zda, ze tu neni moc mokro, asi ty deste jsou lokalni, tady moc nenaprselo.
Ztracejici se stezicka oznacena kamennymi muziky se meni na "dvoukolejnou" cestu vymlacenou terennimi ctyrkolkami. Jednak se tu obcas objevi nejaka chata v divocine, pak zrejme domorodci casto holduji adrenalinove jizde na terennich vozitkach.
Kolem nas se objevuji i skalnatejsi kopce, pokud si dobre pamatuji, tak u more to vypada spis jako v Norsku (hory skaly), nez jako v Laponskem fjeldu (oble vrchy).
Dojdeme k velkemu jezeru Njidggujavri (94 m), kde jsme chteli spat (viz samostatny prispevek) a tak radeji dorazime az k malebnemu jezeru Garvinjavri (102 m) ve skalach.
Opet je tu komaru vice, nez vcera. Vzdy je komaru vice nez vcera, predvcirem ci kdykoliv jindy. Komari se rodi v "prvnim vrhu" nekdy v cervnu a touhle dobou uz je po nich, v cervenci nas bezne poziraji komari "druheho vrhu", ktery je vzdy slabsi. Jenomze letos je enormne chladno (dokonce jsme nasli v nadmorske vysce 300 metru tajici snehove jazyky, jedno jezero nekde v dalce teprve rozmrzalo), takze se komari rodili asi o neco pozdeji a my zazivame nalety tech cervnovych nestastnic, co se jeste nestihli napit krve a snest nove larvicky.
P.S. Dopisuji druhy den. V noci bylo uplne nejchladneji, jen 0,5 stupne. Zato dopoledne se teplota vyhoupla na 20 a fouka vlahy vitr od kome. A komari? Hadejte!!!




U reky Njidggujohka (Zapadni reka, Vesterelv)
18. července 2015 • na mapě

sobota 18. července 2015

U reky Njidggujohka (Zapadni reka, Vesterelv)   pozice na mapě

Dnes jsme neusli skoro nic. Potrebujeme se dostat nekam autobusem, ale ve zdejsi koncine v sobotu nic nejede. Tak jsme se presunuli alespon blize k silnici a zustali u jedne relativne slusne ricky. Je tu nejake parkoviste se tremi auty, asi tri chaty (zrejme s temi lidmi z chat) a jinak nic. Pruzkumna vyprava ke 3 km vzdalenemu mori zjistila, ze tu je sice rada baracku ve vesnici, ale ani jeden nevypada obydlene. No, clovek se nedivi. Co by tu ti lide delali. Slava primorskych trhu skoncila pred vice nez 200 lety. Kazdy rozumny clovek se uz odstehoval nekam do civilizace, za praci - a tak...
Stavime stan na placku u reky, za chvili se prisoural nejak kluk, tak kolem 6 let a kdyz zjistil, ze neumime norsky, prebrodil reku zpet, asi aby dal doma befel, ze nejsme nebezpecni.
Pak jeste prisel nejakej deda s dlouhym prutem, asi muskovat. Za pul hodiny odesel rka: No fish. Ale anglicky neumel nic vic.
Cestou jsme minuli velkou informacni tabuli s tim, ze tu zacina Inarin Polku, tradicni cesta fjeldskych finskych Samu na trhy v Karlebotnu (to je takova vesnicka hned kousek odtud u more). Podobna cedule v mnoha recech (samsky, finsky, norsky a anglicky) visi i ve finskem Sevettijarvi.
Ted se asi na par dni odmlcime, zajdeme nekam do kempu, a pak hura na dalsi stezky...




Varjjat Sami Musea
19. července 2015 • na mapě

neděle 19. července 2015

Varjjat Sami Musea   pozice na mapě

Dojeli jsme do Voryngerbotnu, trosku nam vyrazili dech vice net dvojnasobnou maximalni moznou cenou za autobus. Snad nam to vyjde.
Potom maji v kramu zavreno, i kdyz na nem pisou, ze je otevren denne. Zrada
Tak jsme sli do Laponskeho muzea, pojidame vafle, popijime kafe a spradame plany, ze se na Norsko vykasleme a nejak dorazime do Naatama hned za finskejma hranicema. Na obchod v Neidenu nejak neverim. "Druhy trek" muzeme zacit i odjinud.
Muzeum je tradicke krasne, vypucovane, dotace pro "vymirajici" narod Samu jen kapou. Ale je to dobre. Aspon se clovek dozvi, jak zili, kdyz dneska uz zijou, jako vsichni ostatni. Sobarenim se zivi zanedbatelne procento Samu, rybarenim snad nikdo, tak tu lovi ruske invazni kraby.
Take je tu "male Finsko". Hlavne kolem vesnicky Bugoy (ci jinde :-) je enklava, kde se dodnes mluvi finsky.




Jezero Luopmosjavrit, autiotupa u Ruktajarvi
22. července 2015 • na mapě

Sulaoja
22. července 2015 • na mapě

středa 22. července 2015

Jezero Luopmosjavrit, autiotupa u Ruktajarvi   pozice na mapě

Cesta se zprvu vine mezi dunami, potom se prijde k asi petikilomretrovemu jezeru Luopmosjavrit, prostredkem vede dlouhy esker na nemz je nase cesta. Esker rozdeluje jezero na dve. Na jednom miste jsme potkali nejake rybarici Samy, kteri nam venovali k veceri ctyri ryby. Konec dnesni etapy je u jedne autiotupy okupovane nejakymi Hoolandany, ktreri z ni chteji udelat snad saunu, co ja vim. Stavime stan, peceme finske burty "makara" a ty rybicky.
Zacina prset, tak zalezeme stanu a jdeme spat.


středa 22. července 2015

Stezka kanonem Kevo - Geavvu   pozice na mapě

Dalsi pokracovani nasi expedice vlastne zadna expedice neni. Je to jen asi tydenni "vylet" prirodnim parkem Kevo (Luontopuisto je "vyssi forma" narodniho parku, prakticky poziva nejvyssi stupen ochrany prirody, anglicky to prekladaji Strict Nature Reservation - presto to neznamena, ze by sem lidi nesmeli, pouze se musi "chovat lepe"). Chceme vylezt na jednu z nejvyssich hor v okoli - Guivi 360 m. Cesta je to pekne vyslapla, znacena, opatrena mnoha volne pristupnymi chatami - autiotupami - a taboristi. A take spoustou lidi, i cizincu, kteri nejak nevedi a nechteji vedet, jak se chovat v takovychto zarizenich.
Po nasem odjezdu z Varangerfjordu jsme nekolikrat zmenili plan a nakonec relaxovali v chaticce u Chaty Ctyr Vetru - Tuulen Tupy pobliz Kaamanenu. Sauna, biftek z lososa a tak... A ted jsme v Kevu...


středa 22. července 2015, 15.00 hod.

Sulaoja   pozice na mapě

Stezka Kevem zacina takoivou malou rezervaci s naucnou stezkou. Prezentuje se zde vodni hospodarstvi v krajine modelovane ledovcem. Jde se kolem jezer a bazin, prechazi se po eskerech a pisecnych dunach, take prace ledovce. A hlavne tu rostou nejkrasnejsi angeliky lekareske, ktere jsem kdy videl.




Kammi Ahkojotgolahti
23. července 2015 • na mapě

Kammi Ahkojotgolahti
23. července 2015 • na mapě

čtvrtek 23. července 2015

Kammi Ahkojotgolahti   pozice na mapě

V noci ylo asi 3 stupne nad nulou. Asi jen chvili, ale zadne teplo nebylo. Zato v oledne, kdyz vysvitlo slunicko, namerili jsme asi 17,5 stupne.
Od velkeho jezera Luopmusjavrri, resp. od mensiho na nej navazujiciho Ruktrajarvi, kde jsme spali, jsme vyrazili "zadni cestou" pod horu Guivi. Zadni cesta sice nejde kolem nadhernych vyhlidek na kanon Keva, ale je podle mne rozmanitejsi, hezci a konec koncu, kanonem se chceme vracet. A taky tu nechodi moc lidi.
Cesta vyleze trochu do kopcu a prochazi pres kopecky porostle vrcholovou tundrou. Zdanlive je to tundra stejna, jako kazda jina vrcholova (tedy ta "neprava", ktera se vyskytuje jen na vrcholcich hor, ale je dost podobna te "prave", ktera roste v oblasti permafrostu), ale kamaradi prirodovedci mi rekli, ze nektere kytky ci i ta plaziva arkticka varianta brizy se stejne v necem lisi, takze to je jakysi novy druh "kevo". Ostatne na strankach Severskych listu se da dohledat cely clanek od Vaclava Chvatala.
Po sestin kilometrech je autiotupa Njaugoaivi (v jine laponstine Njavgoaivi) ale dnes jdeme dal, abychom se k bajne hore Guivi co nejvic priblizili.
Ted uz pribyvaji horske brizy (docela pekne se vzpamatovaly z epidemie v roce 1960, kdy vetsinu briz tady pozraly housenky motylka sedokridlece vrboveho Epirrita Autumnata a dlouha leta tu clovek o vzrostlou brizu nezavadil) a kameni, krajina se vlni a je to asi nejhezci den, co jsme sli. Komari skoro nezerou, slunicko chvilemi sviti a k veceru se i ochazuje.
Na miste nclehu postavili nove laponske "kammi". To je vlastne drevena chata s trochu zkosenymi stenami, ty starsi byvaji treba jen chatrce z vetvi, nekdy i zcasti zakopane pod zemi. Cele je to kvuli izolaci oblozene drny.
Je tu jedno staricke kammi, uvnitr dost neporadek, ale hlavne uz pada. Podle vzrostle brizy, ktera vyrusta ze steny, bude mozna jeste od posledni valky. To nove vypada unitr jako jakakoliv jina autiotupa.
O rezervaci Kevo se rika, ze je vlastne zmenseninou Laponska. Z prirody je tu snad vse, co se v Laponsku da najit. Jsou tu i myticka mista, ktere stari Samove uctivali (treba hora Ailigas nebo i ta vcerejsi rezervace Sulaoja). Tato oblast je zminovana i v eposu Kalevale jako "nejzassi hranice severu" nebo "vzdalene plane Laponska " ci "zeme mocne Turji".
Nejnadhejnejsi je vsak si sednou na sutr a poslouchat tundru. Jeste touto dobou uslisite cvrlikat spousty ptaku. Nejaci dravci - videli jsem nejake pustiky, mel by se tu vzacne vyskytovat sokol. Pravdepodobne to byl on, co jej rackove hnali od svych hnizd.




Fjell (vysocina) Uhcaroadja
24. července 2015 • na mapě

Chata pod Guivi
24. července 2015 • na mapě

Chata pod Guivi
24. července 2015 • na mapě

pátek 24. července 2015, 14.00 hod.

Fjell (vysocina) Uhcaroadja   pozice na mapě

Dalsi den cesty na horu Guivi. Vylezli jsme na fjell pod horou s malebnym nazvem Uhcaroadja (nad druhym a ma byt striska :-) Je tu pekny vyhled na okolni "hory". Teplo asi 17 st., mirne fouka, koari potvory spis nezerou, obcas slunicko. 397 metru nad morem. Pohoda, pro mne zase polaskani na dusi.


pátek 24. července 2015, 21.00 hod.

Chata pod Guivi   pozice na mapě

Dnes jsme dorazili na chatu pod kopcem Guivi. Je ve vysi 360 metru. Na vlastni horu vystoupime nejspis az zitra. Puvodne jsme chteli uz v noci, ale slunicko je porad pod mrakem, takze se pulnocni slunce asi konat nebude. Vyskovy rozdil sice neni tak velky (asi 300 metru), ale zaverecny vystup je ostrejsi. Je to nakonec jedno, protoze se stejne musi vratit na tohle misto a po dvou tydnech vlaceni tezkych batohu cestou necestou nam jakykoliv pohyb bez zateze pripada jako vznaseni.
Podivate-li se na fotografii, kde nejsou smerovky, tak hora, kam chceme vylezt je schovana za tou vlevo.
Dnesni krajina, kterou jsme sli, oproti vcerejsku jeste o neco zdrsnela. Semtam nejaka briza, potkali jsme stado sobu a spoustu vselijakych hlodavcu (velkych mysi?), mozna i nejaky lumik tam byl. Jinak tundra, tundra, tundra. Ke konci jsme sli mezi dvema kopci, kde zjara pravdepodobne tece nejaka "snehova" reka. Nyni, v dobe "sucha" je tam jen spousta sutru, takove sterkove pole, co se po nem temer neda jit.
U autiotupy, kde jsme ted, tece docela pekna ricka, nadmorska vyska oproti treku trochu klesla, tak i nejake brizy tu jsou.
Brizy jsou docela pekne. Velka katastrofa z sedesatych let, kdy motylek sedokridlec vrbovy, resp. jeho housenky, vsechno pozraly, pomalu prestava byt patrna. Nalety tohoto motylka jsou pomerne caste, ale brizy se dovedou branit. Napriklad v oblastech, kde je trochu tepleji, zacne briza na listech vylucovat latky, ktere housenkam nesvedci. Bohuzel je to proces velmi energeticky narocny, takze horske brizy v Laponsku to pokazde nesvedou. Pokud je v zime velky mraz, larvy motylka nepreziji. Pokud preziji a kalamita se opakuje dva roky po sobe, briza umira. Po par letetech i cerny pahyl, co z ni zbyva, upadne. Nezridka je ale videt, ze z korenu vyrustaji nove vyhonky.
Inu, priroda se musi v techto subarktickych a arktickych podminkach snazit, aby prezila.




Guivi 360,5 m n. m.
25. července 2015 • na mapě

Guivi 360,5 m n. m.
25. července 2015 • na mapě

sobota 25. července 2015, 15.00 hod.

Guivi 360,5 m n. m.   pozice na mapě

Pozdravny telegram z vrcholu Guivi. Kameni, sutry, sutraky a zase kameny. Nalada skvela, slunicko sviti, vitr fouka, v zavetri asi 14 stupnu, dest se chysta asi az na zaver zpatecni cesty.




U vodopadu na rece Fiellogeadggejohka
26. července 2015 • na mapě

U vodopadu na rece Fiellogeadggejohka
26. července 2015 • na mapě

U vodopadu na rece Fiellogeadggejohka
26. července 2015 • na mapě

neděle 26. července 2015, 20.00 hod.

U vodopadu na rece Fiellogeadggejohka   pozice na mapě

0dpolednim pochodem (protoze dopoledne prselo) jsme se dostali az k vodopadu Fiello.
Cesta nejpve vedla mokrady, pak tundrou, nakonec jsme museli prekonat dve mala asi 30 metru hluboka udoli s rickami Roajavzi (a ta druha na mape nema ani jmeno). Nakonec se pred nami objevil kanon Keva. Kanon je hluboky temer 100 metru, neprve se objevuji jeho horni casti. Konecne to vypada jako na horach. Nevim proc, pripomelo mi to trochu karpatska udoli severovychodni casti Podkarpatske Rusi. Az na to, ze tady toho moc neroste, nejake zbytky tundry, semtam briza, ale hlavne kameni, kameni, kameni.
Posledni tri kilometry pred sestupem na dno kanonu bylo dost tristnich, stezka tezce kamenita, cesta rychle klesajici dolu, poslednich asi 40 metru byly dokonce drevene schody.
Behem sestupu se objevilo i dno majestatniho kanonu s rekou Kevo i jejim pritokem rekou Fiello. Bylo zajimave sledovat, jak v udoli pribyvala vegetace. Drsna tundra (zde vrcholova) je jen na hornich planich vystavenych vetrum a zime, udoli u reky je vice chraneno, rostou tu semtam i nejake borovice a i teplota trochu stoupla.
Ovsemzlatym hrebem je vodopad asi 26 metru vysoky. Asi nejvetsi ve Finsku.
V kanonu Keva je zvlastni mikroklima, proto je to take prisna rezervace. Vytvorila se tu jedinecna flora, jsou tu k nalezeni vzacne druhy rostlin neobvykle pro tyto zemepisne sirky. Treba mochna,dva druhy lomikamenu, pripadne kaprad Dryopteris fragrans se tu na utesech vyskytuje pry jako na jedinem miste v Evrope.
O faune by se dalo hovorit velmi dlouze, zvlaste co se tyce hnizdicich ptaku.
A take jsme videli mistniho lumika.
V kanonu u vodopadu je pomerne kamenito, ovsem stany se tu stavet daji. Dokonce je tu nejake staricke laponske kammi, vevnitr silene zakourene a nevhodne pro prespavani.




Na tábořišti
27. července 2015 • na mapě

pondělí 27. července 2015, 19.00 hod.

Na tábořišti   pozice na mapě

Prselo jen do vecera, tak se hreju v kotě (takova parafraze na laponske obydli ve tvaru tee-pee) na prvnim taboristi po ceste od vodopadu. Je tu asi deset Finu, nekteri dvojnásob siroci, nez ja.
Oder ze susicich se bot je trochu narkoticky, tak kafe, polevka k veceri, horky caj - a co dal. Stan na rozmacene raseline me nelaka. Finy sice ano, ale stejne to na klidny nocleh pod strechou v kotě nevypada.


pondělí 27. července 2015, 23.00 hod.

Zpět k autiotupě u Ruktajarvi   pozice na mapě

Kolem osme vecer prestalo prset, tak vyrazim k velkemu jezeru, kde jsme okruh na Guivi zacinali.
Dorazil jsem o pulnoci. V autiotupe sice nebyla volna prycna, ale na zemi se da vyspat vzdy. Rano mi kamaradi rikali, ze v tom tichu, ve kterem spali, se i muj relativne "tichy" prichod podobal Hagridovu prichodu na majak v prvnim dile Harryho Pottera.
Na zaprazi opatrne sundany batoh - rana jak z dela. Otevrely se dvere a v nich obrovsky chlap.
Ve ctyrech spicich Finech mala dusicka, dva nebojacni kamaradi Cesi chapou co deje. "Je nas tu moc, ale zem se vejdes."
Tisic susicich se plastenek, fusekli a podvlikacek zpusobuje, ze rychle usiname a nase chrapani je jen volnym pokracovanim Hagridova prichodu na majak.


úterý 28. července 2015, 16.00 hod.

Opet Sulaoja   pozice na mapě

Dnes neprselo, tak cesta od Ruktajarvi na parkoviste, kde jezdi autobus probehla rychle. Jedeme na Inari a az si vylecim odrene nohy, zkusim jeste jeden solo trek.




Bystrina Kafevuossnaja
31. července 2015 • na mapě

Bystrina Kafevuossnaja
31. července 2015 • na mapě

pátek 31. července 2015, 15.30 hod.

Karigasniemi   pozice na mapě

Na svych expedicich jsem v tomle cipu Laponska prosel cestou necestou uz kde co, ale pohoricko Muotkatunturit jeste ne. Vzdycky se tycilo nekde na obzoru, tajemne, modrave. Jsou to fakt na mistni pomery hory, tunturi znamena tundrove vrchy. Bohuzel mi na ne zbyva malo casu, navic bude prset, ale alespon trosku.
Vyrazim z hranicniho mestecka Karigasniemi. Zase sam, kamaradi asi maji divociny dost, jsou na Inari a chodi po okoli. Ja toho mam naopak malo, uvidime, co boty vydrzi. Vcera jsem je musel lepit.


pátek 31. července 2015, 21.00 hod.

Bystřina Kafevuossnaja   pozice na mapě

Jak jsem správné předpokládal, dnes jsem nic zajímavého neviděl. Pohoří (tunturi) Muotka je z autobusu vidět lépe. 

Z Karigasniemi se stoupá po staré (údajně) poštovní cestě vedoucí z Karasjoku na Inari, cesta je z dob, kdy se tu o nějakých silnicích nebo autech nikomu nesnilo. Nejblíž to bylo přes hory, řeky tu jsou rozumně broditelné, tak proč tudy nenosit poštu... 

Dokonce i pár otevřených srubů (autiotup) v horách je. Samozřejmě netuším, co tu před stoletím, než postavili silnici, bylo. Ne, že by se to nedalo zjistit, ale jenom ve finských knihách a rozhodně ne u nás. 

Poštovní cesta stoupá do předhůří Muotky borovými, výše pak jen březovými lesy. Břízy tu jsou zdravé, motýlek zřejmě tolik nevadil. Cestu protínají zdrojnicové svahy, nepříjemné mokřady, ale voda z nich nabrat nejde. 

Nakonec narazím na pěknou bystřinu Kafevuossnaja (pracovně jí říkám kafíčková řeka), zakempuji. Oheň moc nehoří, před pár dny pršelo...


sobota 1. srpna 2015

Stáleu potoka Kaffevuossnaja   pozice na mapě

Celý den prší, tak nelezu že stanu.

No, hlásili to.

Zítra snad bude hezky a pak zase déšť...




Říčka Vuorggotsearavsi
2. srpna 2015 • na mapě

neděle 2. srpna 2015, 14.00 hod.

Říčka Vuorggotsearavsi   pozice na mapě

Po jednom a půl dní strávených ve stanu, protože imrvére pršelo, jsem vyrazil dál. Ale ouha. Po hodině začalo znova, navíc mi boty oznámily, že to čvachtando grando způsobuje jejich urychlený odchod do věcných lovišť.

Tak to u první říčky, kterou by bylo nutno brodit v trenkách, otáčím zpět. Na zítra totiž hlásí další minimálně 24hodinový déšť. A všude je mlžno, déšť létá ve vzduchu, tak nejsou žádné výhledy. Jen je vidět jen břízy kolem cesty. A na každé číhají asi 3 litry vody jako sprcha za krk.

Doplněno v 17 hodin na cestě zpět. Tak možná už opravdu přestalo lejt. Věštci počasí se sekli asi o 6 hodin. Vařím si kafe, pojím čokošku a půjdu dál.

v Severských listech publikováno
poslední aktualizace 10. srpna 2015

Reklamní odkazy