Replikou vzducholodi na severní pól

foto Hlas Ruska

Skupina nadšenců z Petrohradu chystá výpravu, která zopakuje trasu letu vzducholodě Norge, jíž Ital Umberto Nobile a Nor Roald Amundsen dosáhli v roce 1926 Severního pólu. Bude to druhá podobná výprava za celé dějiny vzduchoplavby.

Do startu zbývají dva roky. V současné době testují účastníci projektu zkušební model vzducholodě. Je dvakrát menší než budoucí vzducholoď, má ale v mnohem stejné charakteristiky. Obal vzducholodě je zhotoven z tří vrstev superpevných kompozitních materiálů. Vzducholoď, která poletí k Severnímu pólu, bude dlouhá 50 metrů, a bude mít benzínový motor. Balóny budou naplněny heliem. Rozpláclý tvar vzducholodě zvyšuje vztlak ve velké rychlosti, a speciální materiál s membránou udrží plyn a zabrání námraze. Jsou také technické novinky, které umožní lepší ovládání přístroje, například díky proměnnému tahu bude moci vzducholoď parkovat fakticky na jednom metru čtverečním.

Možnost přistání na malé plošině je dost závažnou okolností. Jestliže Nobile a Amundsen jenom proletěli nad vrcholem světa, pak Rusové plánují na pólu přistát. Jak vysvětlil iniciátor projektu Andrej Golubev, nebude to jediné přistání vzducholodě.

Plánujeme proletět podél poledníků do Norska a dále na Špicberky. Odtamtud na ruskou stanici Barneo, která působí každé jaro na arktických ledech. A teprve potom poletíme na Severní pól. Na Severním pólu máme naplánováno přistání, a v tom bude hlavní rozdíl naší výpravy od výpravy Nobile.

Start výpravy se plánuje na květen 2016. Právě v květnu před 90 lety startovala k Severnímu pólu vzducholoď Norge pod velením Umberta Nobile (je zmiňována předchozí výprava generála Nobileho, než vzduloloď Italia, která ztroskotala a v jejíž posádce byl i František Běhounek,pozn. red.). Na její palubě bylo 16 lidí – Italové, Norové v čele s Roaldem Amundsenem, švédský geofyzik Mamgren a Američan Lincoln Alsworth.

Iniciátor projektu Andrej Golubev v interview pro Hlas Ruska řekl: „Hodláme vykonat let téměř podél meridiánu do norského města Vadsø a dále na Špicberky. Pak se vydáme na ruskou arktickou stanici Barneo a odtud poletíme k Severnímu pólu. Amundsen se svou posádkou strávil nad Severním pólem 2,5 hodiny, my tam ale hodláme přistát.“

Pozoruhodné je, že všichni účastníci budoucí výpravy nejsou profesionální cestovatelé, ale spíš amatéři s velkými zkušenostmi extremních výprav: „Ve výpravě máme průvodce, který dobře pozná Arktidu, inženýra, jenž má obsluhovat vzducholoď, novináře. Ostatní jsou extremní cestovatelé.“

Andrej Golubev sdělil, že jejich vzducholoď byla postavena podle klasických vzorků začátku 20. století, ale přitom vybavena řadou nových technických zařízení: „Na rozdíl od toho, co měli na klasických vzducholodích zkonstruovaných ve třicátých letech, máme balony rozdělené do tří úseků a místo nebezpečného vodíku jsou naplněny heliem, přičemž jejich zploštěný tvar pomáhá při vzletu. Moderní materiál, z kterého je zhotovena vzducholoď, zabraňuje zledovatění. Vzducholoď má délku 40 metrů, vyvíjí rychlost 120 km za hodinu, dokáže urazit do 3 tisíc kilometrů.“

Podle iGolubeva dovoluje zařízení vzducholodi vykonat let téměř bez přistání, ale na zastávky se pouze těší. Vyslovil naději, že jejich výprava nebude poslední, a dodal, že všichni zájemci mohou navštívit tiskovou konferenci skupiny aeronautů, kterou hodlají pořádat na každé zastávce včetně v Norsku.

Poznámka (24. prosince 2016)

Ať dělám, co dělám, žádné další informace o této expedici jsem již nenašel. Expedice byla plánována na květen 2016, ale ve zpravodajství z Barnea, ani nikde jinde se o žádné vzducholodi nad Arktidou nepíše. Pro ty, kteří by se vydali pátrat po Internetu na vlastní pěst, poznamenávám, že vzducholoď se rusky řekne „Дирижабль“.

Hlas Ruska, 23. července 2014, 22. září 2014