Vikingové – cesty na západ

ilustrační foto z filmu
repro SVT1
Další fotografie v galerii

(Vedou se sáhodlouhé diskuse, zda se slovo „viking“ píše s malým či velkým počátečním písmenem; historici zastávají spíše názor, že vikingové byli bojovníci ze severních germánských kmenů, tyto kmeny pak nazývají Normany, Germány, Dány, Švédy, Nory – prostě Seveřany. pozn. red. Severských listů)

Záhadní vikingové nás nikdy nepřestanou udivovat. Jejich lodě byly nejlepší na světě.

První města si vikingové začali stavět ve Skandinávii. Obchodovali na Dálném východě s Čínou a na západě s Grónskem. Na svých krásných lodích se plavili až na konec světa. Dodnes nás udivují jejich monumenty i pozoruhodná umělecká díla.

A dodnes se vykládají pověsti o jejich odvážných cestách do neznáma.

Okolo grónských ledových hor pluli do Vinlandu v Americe.

Období vikingů nás neustále fascinuje a klademe si otázku, proč právě oni jsou pro nás tak zajímaví. Osobně se domnívám, že je to právě proto, že se jedná o otázky, na něž se těžko hledá odpověď. Je pozoruhodné, že tak malá skupina pouhých

300 000 lidí, zanechala natolik hluboké stopy v naší historii. Co to bylo za sílu, která nás, seveřany, hnala tak daleko a do neznámých míst?

Vikingové byli obchodníci, lupiči a dobrodruzi. Museli být zvláštním způsobem posedlí po dobrodružství. Vyznačovali se dobrou organizovaností a měli enormní sebedůvěru.

V roce 793 se rozšířily pověsti o krutých násilnostech vikingů, kteří začali výboje s několika malými loděmi. První útok byl zaměřen na ostrov Lindesfalnet u anglického pobřeží.

Jeden anglický kronikář popisuje vikinské počínání takto: Útok vyděsil všechny obyvatele pobřeží. Ve vzduchu létali ohniví draci, zničen byl i jemeligenský kostel.

Některé bratry utloukli, jiní se utopili v moři. Runové nápisy připomínají jejich divoké řádění. Po 200 let se plavili vikingové ze Skandinávie za obchodem a pleněním nově objevených území.

Vikingové osidlovali pobřeží i ostrovy a zabývali se zemědělstvím, rybářstvím a chovem dobytka. Byli zručnými řemeslníky a obchodníky. V izolovaných seskupeních vytvořili společnost rovnoprávných mužů a žen, kde významný básník zaujímal stejné postavení jako vynikající válečník.

O tom, jakou měli představu o Bohu, můžeme soudit z jejich obrazů, řezbářských prací nalezených na lodi Oseberg a výjevů vyrytých do kamenů v Gotlandu.

Každý viking měl meč, dýku a sekeru. Oděv zakrýval pouze polovinu těla, druhá zůstávala obnažena. Uměli stavět velice rychlé lodě, takže mnozí mladí muži opouštěli zemědělské prostředí a vydali se na vikinské výpravy.

Jejich činy zůstaly zachovány prostřednictvím mohutných monumentů na pohřebištích a v islandských pověstech

Runové kameny vyprávějí o statečných mužích, kteří zemřeli v dalekých zemích. Např. o statečném Sigurdovi, jenž zabíjí draka. Nebo o Thorovi s kladivem, který je Bohem bouře a mužné síly. O Odinovi, bohovi umění veršování a válečnictví, o Frejovi, bohovi vojsk a jeho sestře Freje, bohyni lásky a plodnosti.

Podle zachovaného dokumentu z roku 1070, který je uložen v knihovně v Uppsale, existovala tradice povinné společné oslavy, od níž nebyl osvobozen ani král ani sedláci.

Ze všech tvorů mužského pohlaví se obětovalo devět jedinců. Muži, a také psi, koně a jiná zvířata, byli pověšeni v údolí poblíž posvátného místa. Podle vyprávění jednoho z křesťanů tak viselo 72 těl. Takovéto popisy vytvářely tradičně brutální představu o vikinzích. Ta se však v poslední době začíná měnit.

Badatelé z mnoha zemí shromažďují informace o vikinské společnosti. Romantický pohled na vikingy jako na piráty je způsoben tím, že máme o nich tak málo informací.

Jejich domy byly postaveny ze dřeva a rašeliny, které buď shořely, nebo shnily. Dnešní archeologové mají dostatek moderní techniky, která nám může podrobněji přiblížit život v této době.

Pozemní radar vytváří digitální obrazy o tom, co je pod zemí ještě dříve než se začne na vykopávkách. Diagram informuje o struktuře půdy a ukáže základy domů. Vrtné zkoušky poskytnou důležitou informaci. Uhelné fragmenty určí druh dřeva, z něhož byly stavěny střechy a zdi domů. Rostlinný pyl rozšifruje záhadu složení stravy. Zbytky chleba, které se nalezly v jednom z hrobů, ukazují na 29 různých druhů obilnin. Zetlelé zbytky obydlí, s nimiž archeologové pracují, odlišují barevně a strukturálně základy jednotlivých domů.

V průběhu vykopávek v Birce byly nalezeny stovky předmětů, některé ze stříbra. Odlévací formy ve tvaru ženské postavy ukazují na 8. století. V tomto případě se pak archeologie stává detektivní prací. Zbytky slévárny umožňují vědcům, aby si udělali představu o tom, jak vikingové vyráběli šperky. Skleněné perly, nazývané též vosí pro jejich žlutou a černou barvu, byly moderní pouze v 8. století.

Drobnosti pro každodenní potřebu, a nikoliv velké a zlaté předměty, jsou pro archeology nejcennější. Např. perly a kostěné hřebeny mění během doby drasticky svoji formu. Staré vikinské hřebeny se výrazně liší od těch, které byly vyrobeny později.

Všechny předměty z určité doby se mohou časově zařadit pomocí těchto drobností.

Nálezy vikinského nářadí ukazují na způsob výroby skleněných perel.

Vše co zbylo po dávném obyvatelstvu, je uloženo v zemi, epochu po epoše.

Příběh začíná, když se rodina usídlí na určitém místě, postaví dům, začne chovat dobytek a obdělávat půdu. Další generace si rovněž postaví dům, také obdělá půdu a po čase zemře a je pohřbena.

Poté vše převezme příroda, až po dlouhé době přijdou archeologové a začnou se svými výzkumy. Při vykopávkách se vytvoří šachty, na jejichž stěnách jsou vidět chronologické vrstvy, zuhelnatělá pole a obydlí.

Pod našima nohama se vytváří skrytý archiv, který mohou archeologové otevřít.

Archeologie není věda, kde se může experiment opakovat. U každého odkrytí se zničí stopy, takže je velice důležité pečlivě zaregistrovat vše nalezené.

Dnešní moderní archeologie používá měřicí instrumenty, kde infračervené paprsky přesně změří vykopávky ve třech dimenzích.

Data, která se získají, vloží do počítače, který potom vytvoří velice přesný obraz nalezených věcí. Předmět a struktura se registrujíce pomocí čárového kódu digitálních obrazů. Výsledek je často fantastický.

Na základě pečlivých měření a různých barev zeminy bude vytvořeno několik domů z vikinské Birky.

Výsledkem detektivní archeologické práce bude časem ukázka Birky v měřítku 1:30. Přístavy, voda, lodě, mořeplavci a obyvatelé mohou pomocí počítače opět oživit Birku, po 200 let důležité obchodní místo.

Kostry domů v Birce byly stavěny z trámů, stěny jsou propletené proutím a vymazané blátem.

Z měst jako je Birka, odcházeli muži na moře. Vydávali se odtud na mírumilovné obchodní cesty, z jiných míst zase na loupežné výpravy. Tyto výpravy měly jediný účel – získat zlato a stříbro. Vikingové chtěli být zámožní a kořistí si doma zlepšit postavení. Prostřednictvím svých obchodních kontaktů o existenci zlata a stříbra věděli. Na svých cestách objevovali nechráněné kláštery, lehce napadnutelné z moře, které poté vyplenili. Mohli ukrást oltářní stříbro či krásné modlitební knihy dříve, než místní vládce shromáždil vojsko k boji.

Pravidelně plenili evropské kláštery na pobřeží. Mnich z kláštera v Noirmountier popisuje vikinské počínání takto: „Počet lodí se zvyšuje. Je to nekonečný, nikdy nekončící proud.“

Křesťané se všude stávají oběťmi jejich ničení, plenění a násilí. Porážejí všechny s nimiž se setkají, nikdo jim nedokáže odporovat. Nekonečná armáda se valila zemí a šířila zlo.

Válečnou taktiku vikingů popisuje arabský kronikář: „Jestliže se jeden oddíl dostal do boje, všechny ostatní ho následovaly. To byla jejich taktika. Bojovali proti nepříteli společně až do konečného vítězství. Na lodích vozili i koně, aby byli na zemi pohyblivější.“

Vikinský meč pro jednu ruku má kontinentální tvar. V druhé ruce drželi buď štít, nebo pro vikingy typickou sekeru.

Flotila složená z 62 vikinských lodí, plula okolo španělského a portugalského pobřeží a napadla i severoafrická pobřežní města. Pokračovala do Francie, do Itálie a pak zpět do Španělska, kde vikingové unesli prince z Navarry.

Lodě byly veslice oblého tvaru s velkou plachtou. Přibližně před sto lety se našly první zachovalé vikinské lodě v pohanských hrobech u Oslo, které podávají informaci o životě v tehdejší době.

Do hrobů byly ukládány důležité předměty, např. vůz i s obětovanými koňmi. Vyzvednutá loď je 25 m dlouhá. Vlhká hlína v hrobech lodě konzervovala. Lodě byly velice důležité ve vikinské společnosti – pro obchod, kolonizaci a válku a jevili se jako nejlepší v severní Evropě v té době. Mohly křižovat proti větru, což je důležité. Chcete-li rychle přepadnout klášter a vydat se na cestu dříve než se shromáždí protivníkova armáda, je dobré co nejdříve odplout.

V 60. letech byl učiněn důležitý nález. Aby se zamezilo přistání u dánského Roskilde, bylo tu potopeno pět lodí. Jedna loď, zde vystavená, se ukázala jako archeologická senzace. Byla to dosud největší nalezená válečná loď, měřila 36 m.

Posádka se skládala přibližně ze 100 mužů, z nichž 70–80 bylo veslařů. Na každé straně byla řada 37–40 otvorů pro vesla, která vyčnívala ven, plachta byla vytažená a loď plula fjordem.

Již v 9. století se irští kronikáři zmiňují o vikinzích, kteří plenili bohaté irské kláštery. Jejich centrem byl budoucí Dublin, který přeměnili na trh s otroky.

Nejvýznamnější vykopávky té doby pocházejí právě z Dublinu. S jejich pomocí získáme představu o městě, domech, opevnění, hradbách, které město obklopovaly, o architektuře. Mimo jiné byla nalezena toaleta z doby vikingů. Je to vlastně hluboká jáma, vyhrabaná v hlíně, plná lidských exkrementů a jiných odpadů v různých vrstvách.

Nejhezčí z nálezů je dosud funkční manikúra. Některé z těchto nálezů jsou velmi zachovalé.

Ve Skandinávii byla již veškerá půda zabrána. Pokud tedy chtěl někdo založit novou usedlost, musel se vydat za moře. Tímto způsobem byla kolonizována nová území. Skupina dánských osadníků tak např. obsadila část východní Anglie. Ostatní ostrovy obsadili Norové. Šperky a jiné památky na vikinské usedlíky se našly i v Oklendu.

Z hlediska neustálého plenění klášterů nebyla pro mnichy přítomnost vikingů v Anglii rozhodně žádným přínosem, z jiného úhlu pohledu se však jevila pozitivní. Zavedli tu obchod s dalekými zeměmi, otevřeli nové trhy. Seveřané se stali evropskými obchodníky. Významné vikinské město bylo vybudováno na ostrově Isle of Man. Zde se nachází důležitá dělicí čára v náboženském životě vikingů. Na jedné straně je Bůh As – a na druhé Kristus a kříž. Setkávají se tu dvě konkurenční náboženství. První křesťanské kostely v Norsku byly vybaveny obdobně.

Architektura byla založena na pohanských principech s výrazným prvkem zvířecích masek. Staré obětní oltáře, používané pohany, začaly sloužit jiným účelům.

Není známo, proč tehdejší vládcové začali ve svých zemích zavádět křesťanství.

Je možné, že si přáli být více akceptováni v západní Evropě. Je možné, že se chtěli zrcadlit v neomezené boží moci. Zvláště norští panovníci pak prosluli odstraňováním všech, kteří toto jejich úsilí bezvýhradně nepřijímali.

Již v dřívějších dobách odešlo mnoho Norů za moře. Pluli na Faerské ostrovy, anebo, jako většina lodí, dále na Island, který se stal nejúspěšnější vikinskou kolonii. Vikinské pověsti, sestavené jak z mýtů, tak z reálné historie, jsou uchovány v Reykjaviku. Byly sepsány ve 13. a 14. století islandskými spisovateli a vyprávěly

o tom, jak byl Island osidlován obyvateli britských ostrovů a Nory, kteří utekli před krutostí krále.

Všechny pověsti se přenášely z generace na generaci a nakonec byly sepsány.

Díky výbuchu vulkánu před 1000 lety se dochoval vikinský dvůr, který byl roce 1900 vykopán a později rekonstruován podle fragmentu, který byl k dispozici.

Jedna z vikinských pověstí vypráví o Rudém Eiríkovi. Byl odsouzen za zabití a utekl z Islandu do země na západě, o níž se doslechl z vyprávění. Slíbil, že se vrátí pro své přátele, bude-li úspěšný. Po obtížné cestě mezi ledovými horami, konečně nalezl Grónsko a tam místo s mírnějším klimatem, kde se usadil. Poté se vrátil na Island, aby s celou flotilou Grónsko kolonizoval.

Záhadou bylo umění vikingů navigovat lodě.

Vědci odhalili, že byl používán sluneční kompas, který se podařilo nalézt v roce 1948 v Grónsku. Jeho fungování bylo založeno na rysce řídící se slunečním stínem, který vytvářela středová osa. Chod slunce na nebi ukazovala rýha za slunečního dne. Jehlička uprostřed vrhala stín – ráno krátký, večer dlouhý. Tento kompas se zdá být přesnější než dnešní magnetický, který u pobřeží Grónska ukazuje mylně až o 40 stupňů.

Grónská kolonie existovala více než 500 let. Tvořilo ji přes 300 dvorů.

Vikingové obchodovali s Inuity, od kterých kupovali mroží kly, které exportovali ve formě různých předmětů.

Syn Rudého Eiríka – Leifur Eiríksson psal rovněž historii. Od jednoho z mořeplavců se dozvěděl, že západně od Grónska leží též země. Plavili se tedy podél pobřeží, až se dostal do Newfoundlandu. Jeden z ostrovů se nazývá Vinland. Rostla tam divoká réva, která dávala skvělé víno.

Roku 1960 byl v Americe učiněn senzační objev. V roce 1440 byla totiž na základě vikinských znalostí vytvořena mapa, s ostrovem Vinland na západě. Z uvedeného vyplývá, že Kolumbus mohl mít přístup k mapě dříve, než se vydal na cestu.

Roku 1961 konečně skutečnost dohonila mýtus. V Kanadě se nalezly zbytky vikinského dvora. Možná, že to byl právě dvůr Leifura Eiríkssona.

Je však jasné, že Seveřané objevili Ameriku 500 let před Kolumbem.

překlad komentáře k filmu švédské televize Vikingové I – cesty na západ
Marta Janíková, únor 1999