Wellmanovy pokusy o dobytí pólu (1894–1909)

Walter Wellman (1858–1934)

Americký novinář Walter Wellman se 15 let houževnatě snažil znovu a znovu uskutečnit to, co považoval za největší lidské dobrodružství – dospět k severnímu pólu.

Nejprve organizoval klasické pozemní výpravy na saních se psy. V r.1894 si vypůjčil norskou loď a doplul na Špicberky. Ze své základny na Dánském ostrově se vydává s několika muži na sever, ale brzy je dostihne posel se zprávou, že jejich loď byla náhle rozdrcena ledovci. Wellman se vrací a nachází jen hromadu trosek. Přesto se hned vydává k pólu znovu. Ale po své 13-ti denní první strašné zkušenosti z pochodu po ledových krách se vrací na Dánský ostrov a naloďuje se na záchranný parník.

V roce 1898, rok po zmizení Andréovy balónové výpravy k pólu se Wellman na norské lodi Fridtjof vydává k zemi Františka Josefa hledat stopy po Andréem, který je nezvěstný. Na ostrově Hall, Wellman vylodil lidi, psy, saně a zásoby. Loď Fridtjof se vrací na zimu do Norska. Z tohoto ostrova Wellman podniká pěší výpravy k pólu. Při prvním pochodu zřizuje zásobovací sklad a chýši ve Fort McKinley, kde zanechává 2 zkušené Nory. Ostatní přezimují v Jacksonově chatě.

Hangár pro vzducholoď I.

Přístav Virgohamna v době příprav v roce 1909

Přístroj na výrobu vodíku

Jeden z Norů umírá a jeho mrtvola leží zmrzlá i s pytlem v jediný ledový blok vedle druhého Nora, po celou dlouhou polární zimu. Wellman je na jaře nachází a po pohřbu se vydává k pólu. Zlomí si ale nohu a na saních je odvezen zpět na mys Tegetthoff. Přesto objeví několik nových ostrovů a v létě 1899 se vrací na lodi Capella, která přijela, aby výpravu odvezla.

Několik let se Wellman zotavuje ze zranění z předchozí výpravy. V roce 1904 se pokusí dosáhnout pólu elegantnějším způsobem – vzducholodí. Základnou je opět Dánský ostrov na Špicberkách, ale pro opožděnou dostavbu hangáru a katastrofální technické zkoušky vzducholodi se let neuskuteční. S vylepšenou vzducholodí, pojmenovanou Amerika se Wellman opět vrací na Dánský ostrov v r. 1907. Pro nepřízeň počasí je odlet k pólu stále odkládán. Dojde k němu až v září, kdy už se ale blíží polární noc a let je kritický. Po dvouapůlhodinovém letu, historicky prvním letu vzducholodi v Arktidě, vzducholoď přistane na volném ledě pro námrazu a silný nepříznivý vítr. Čtyřčlenná posádka je zachráněna námořníky z Fridtjofa.

Poslední W. pokus je z r. 1909. Financuje a účastní se jej ruský šlechtic Popov, který po říjnové revoluci spáchal sebevraždu. Protože osvědčený parník Fridtjof se mezitím u Islandu potopil, Wellman si najímá parník Arctic. Na Dánském ostrově bylo potřeba opravit zimní vichřicí poškozený hangár pro vzducholoď. V srpnu vzducholoď Amerika odstartovala se 4 osobami v gondole. Měla těžké stabilizační lano, které se ale po nárazech přetrhlo a vzducholoď začala prudce stoupat. W. sice zůstal klidný, ale jeho švagr v panice otevřel záklopky plynu a vzducholoď klesla a prudce narazila na kry. Naštěstí jim přispěchala na pomoc nedaleko plující norská hlídková loď Farm. Vzducholoď odtáhli na pobřeží, kde posádka vystoupila, ale nepodařilo se jí stáhnout vzducholoď na zem. Náhlý závan vichřice odtrhl gondolu od obalu vzducholodi, který začal bleskurychle stoupat. Ve výšce asi 2000 m vzducholoď vybuchla. Tisíce ptáků nad zálivem naráz zmlklo…

Při návratu do Norska se Wellman dozvídá, že severní pól mezitím dobyl Cook, a tak své další pokusy vzdal. Protože dalších 5 dnů bylo neobyčejně příznivé počasí, je možné, že by Amerika k pólu mohla doletět, nebýt švagra, který propadl panice po utržení stabilizačního lana. Otázkou je, zda by se dokázala i vrátit…

Z cyklu Příběhy a záhady Arktidy, Vladimír Vojíř, 1999–2000
ilustrace a fotografie z archivu Vl. Vojíře