Torvald Aswaldsson a jeho syn Eirík – Rudý Erik objevuje Grónsko

ilustrační foto archiv Severských listů

Rudý Eirík objevuje Grónsko

V Norsku bydlel sedlák, který se jmenoval Torvald Aswaldsson. Ten se se svojí rodinou přestěhoval na Island, kde se mu narodil syn, který dostal jméno Eirík a když dospěl, začalo se mu říkat „Rudý“. Rudý Eirík se snadno rozzlobil. Kdo je zlý, může být i nebezpečný. Při jedné příležitosti usmrtil dva sousedy. Musel se proto přestěhovat na jiné místo Islandu. Tam se ale přihodila stejná věc. Opět zabil dva sousedy. Po této události byl nucen na tři roky opustit Island, kde byl psancem. Byl rok 983. Kdokoliv na Islandu měl právo ho zabít. Již dříve Eirík uvažoval o tom, že Island opustí. Slyšel o zelené zemi na západě, ale nevěděl jak daleko leží a jak tam dopluje. Plavba po Atlantiku byla velkým dobrodružstvím. Mnoho lodí ztroskotalo v bouřích, ale Rudý Eirík se rozhodl, že novou zemí nalezne. S dalšími muži se vydali na cestu. Vypořádali se s bouřemi a připluli k východnímu pobřeží Grónska, kde ovšem pro vysoké hory a led nebylo možné se vylodit. Pluli tedy dál k jižnímu cípu. Tam led zmizel a země se opět zazelenala. Vystoupili na břeh.

Islandský sedlák Eirík pracoval tvrdě a brzy postavil v zálivu velký dům s mnoha místnostmi. Po dobu 3 let, kdy Eirík nesměl žít na Islandu, prozkoumal jako první Grónsko, zjistil, kde je nejlepší půda k obdělávání, nejvhodnější místa pro nová obydlí. Dalo se zde ulovit mnoho divokých sobů a nachytat dostatek ryb. Eirík byl hrdý na zemi, kterou mohl považovat za svoji. Začal uvažovat o možnosti přivézt z Islandu více obyvatel. A také dobytek, drůbež, ovce a koně. Když se plavil kolem jihozápadního pobřeží s mnoha fjordy, kde rostla tráva a dřeviny, nalezl opuštěná obydlí, ale nikde se nesetkal s lidmi.

Nějaké vysvětlení, proč země dostala název Grönland – zelená země – neexistuje. Je to zvláštní. Většina země je pokryta sněhem a ledem. Možná, že ji tak nazval jenom proto, aby sem přilákal co nejvíce rodin. Za 3 roky připlul Rudý Eirík se svými muži zpět na Island. Začal organizovat vystěhování do nové země na západě a těm, kteří s ním pojedou, sliboval dobrou půdu. Vzhledem k tomu, že zemědělstvím se na Islandu začalo zabývat čím dál tím více lidí, byl zde nedostatek dobré půdy, a proto se někteří rozhodli, že s Eiríkem do nové země pojedou. Sehnal 500 mužů a žen, naložil drůbež, dobytek, ovce, koně a vše co potřebovali k životu a 25 lodí se vydalo na cestu. Ale náklad byl příliš těžký a mnoho lodí se v rozbouřeném Atlantiku potopilo. K břehům nové země připlulo pouze 14 lodí. Přistěhovalci založili první kolonii ve východním zálivu – Julianehob, dnes nejdůležitější obchodní centrum jižního Grónska. Islanďané byli zemědělci a živili se převážně chovem dobytka, ale zde se začali zabývat i lovem zvěře a rybařením. K lovu ptactva používali sokoly.

Na konci 10. století bylo v Eiríksfjordu již 190 domů. V největším bydlel se svou rodinou náčelník Rudý Eirík. Narodil se mu syn Leifur Eiríksson. který šel ve šlépějích svého otce.

Z Islandu přicházelo čím dál tím více rodin. Často jich několik bydlelo pohromadě v jednom domě. Pracovali společně na usedlosti. Ale brzy lidé začali budovat nová obydlí na západě. Dnes se toto místo jmenuje Godthob a je s počtem 11000 obyvatel největším městem. S přibývajícími přistěhovalci se situace začala zhoršovat. Kam se nyní přestěhují?

 přeložila Marta Janíková, 10. 3. 1998