Leifur Eiríksson a jeho cesty do země zvané Vinland - objevení Ameriky

ilustrační foto archiv Severských listů

Leifur Eiríksson uskutečnil mnoho cest do Norska a na Island. Půdy k obdělávání již v Grónsku mnoho nebylo a tak jeho obyvatelé vyhledávali nové oblasti.

V Norsku v té době vládlo křesťanství a při jedné návštěvě se nechal Leifur Eiríksson se svými 30 muži rovněž pokřtít.

Protože norský král Olav Trigvasson chtěl, aby se i obyvatelé Grónska stali křesťany, vzal s sebou na zpátečně cestě Leifur Eiríksson norského kněze jako misionáře. Cesta domů byla těžká. Při silné bouři se vikinská loď vychýlila z kursu. Poznenáhlu se dostali do neznámé země s vysokými horami pokrytými sněhem. Nebylo možné se vylodit. Za dva dny připluli k nádherné zemi, kde rostly stromy a pšenice. Leifur Eiríksson zde zůstal přes zimu. Jeden z jeho mužů se jmenoval Turk. Přišel ze země na jihu Evropy. V Leifově rodině byl nevolníkem již mnoho let. Jeden den zmizel a Leif o něj začal mít obavy. Co se s ním mohlo stát? Leif se ho vydal hledat a nakonec jej našel. „Objevil jsem vinné keře s hrozny vína“ řekl Turk. „To není možné“ odvětil Leif. „Ale ano, jako dítě jsem viděl vinice a poznám je.“ Příští den nařídil Leif vykácet a spálit křoviny a posbírat vinné keře. Na jaře se s lodí naplněnou dřevem a vinnými keři vydal na cestu domů. No, není jisté zda Turk našel víno, mnozí badatelé tvrdí, že to byly obyčejné ostružiny, ale oblast dostala název Vinland – Země vína.

Jiné vysvětlení pro název Vinland je, že slovo vin byl starý severský název pro travnatou zem. Když se vrátili domů, nechal Leifur Eiríksson vyprávět norského kněze o křesťanství. Jeho matka se stala křesťankou a nechala postavit kostel. Otec – Rudý Eirík zůstal nevěřící. První kostel byl postaven celkem daleko od jeji potřebné k životu plavili na Island nebo do Norska. Když byla zima dlouhá a nedalo se nikam plout, umíralo mnoho lidí hlady. Nebylo tedy divu, že se zájmem naslouchali vyprávění o nové zemi, kterou nazvali „den Goda“ – Dobrá země.

Leifův bratr Torvald si myslel, že Leif toho neví dost o nové zemi, a proto si vypůjčil jeho loď a vše potřebné na cestu. Vzal s sebou rovněž 30 mužů. Otec Rudý Eirík jel také. Dostali se na místo, kde Leif přezimoval. Přes zimu se živili lovem ryb a na jaře se vypravili opět k domovu. Příští rok se Torvald se svými muži opět vypravil do nové země. Rozhodli se, že se podívají do vnitrozemí. Když se vraceli k lodím, uviděli na břehu tři lodě potažené kůží a pod každou leželi 3 Indiáni. Torvald Indiány zajal, ale jednomu se podařilo s lodí uprchnout. Ostatních 8 bylo zabito. V noci se jeden z mužů vzbudil a spatřil na břehu mnoho lodí plných Indiánů. Ti zaútočili. Torvald a jeho muži se bránili jak jen to šlo, Torvalda však zasáhl jeden šíp. Rána byla smrtelná. Ještě než zemřel, řekl mužům, aby jeli k bratrovi a zůstali u něj přes zimu, kdy jsou Indiáni nebezpeční. Torvald byl pohřben a muži se vrátili. Doma vyprávěli Leifovi o tom, co se přihodilo. Ten byl ze smrti bratra smutný. Ale plány přestěhovat se do nové země zůstaly. V roce 1003 se vypravily 3 expedice na východ. Tentokrát byly na palubě i ženy – pro všechny případy. Skupina se usadila na zimovišti Leifura Eiríkssona. Lidé zde zůstali 2 zimy a živili se lovem ptáků, zvěře a rybolovem. Na jaře se vypravili do teplejší části, tam, kde rostla pšenice. Měli teď dostatek jídla, ale objevil se nový problém – časté hádky o ženy. Jednoho dne je napadli Indiáni. Dva lidé z Grónska byli usmrceni. Všichni se začali bát. Bylo lepší plout domů. Protože potřebovali dřevo a pšenici, pokračovali v plavbách na Vinland, zemi, která byla blíže než např. Norsko. Někteří se zde usadili. Jeden biskup sem ve 12. století připlul, aby přivedl lid na křesťanskou víru.

V 11. století napsal biskup Adam z Brém knihu o historii severu. Vyprávěl o Vinlandu, zemi, která leží daleko, daleko na severu, dál než Grónsko. Ale kde vlastně? V 70. letech na Newfoundlandu v Kanadě našla norská archeologická expedice zbytky domu, snad to byl dům Leifura Eiríkssona. S jistotou poznali, že jsou to pozůstatky vikinského obydlí, které se stavělo kolem roku 1000. Nevypadá to na to, že zde Viikingové setrvali zvlášť dlouho, možná to bylo zimoviště, ze kterého se vypravovali dál do vnitrozemí. Je to jediné vikinské osídlení nalezené v Kanadě.

 přeložila Marta Janíková, 10. 3. 1998