Expedice Bergans Bajkal 2010 – 1.

O expedici 1. – 2.díl  •  Zpravodajství 1. – 2. díl  •  Návrat  •  Počasí  •  Mapa

Zamrzlý Bajkal, foto V. Morisson, Google Panoramio

Expedice Bergans Bajkal 2010 je první českou expedicí s cílem uskutečnit zimní přechod jezera Bajkal od jižního po severní pobřeží. Účastní se jí zkušený polárník Vašek Sůra a jeho kamarád Pavel Blažek.

Cílem je uskutečnit první český zimní přechod jezera Bajkal na Sibiři tzv. unsupported stylem (bez podpory). Ve světovém měřítku to bude teprve druhá expedice, která se pokusí jezero Bajkal přejít bez jakékoli podpory. Celá trasa by měla měřit přibližně 700 km a k jejímu překonání se účastníci rozhodli použít pouze vlastních sil. Nejde jen o to „dostat se” na druhou stranu, ale také o to „jakým způsobem” se tohoto cíle dosáhne. Účastníci expedice říkají: „Chceme podat naprosto čistý výkon podle pravidel fair-play. Styl a způsob je pro nás stejně důležitý jako výkon samotný.“

Jezero Bajkal kdesi daleko na jihovýchodě Sibiře je poměrně dost na jihu. Zeměpisná šířka odpovídá Berlínu. Přesto láká polárníky. Díky pevninskému sibiřskému podnebí tu nejsou výjimkou ani čtyřicetistupňové mrazy.

Bajkal

mapa Bajkalu z Goggle Maps
podrobná ruská mapa Bajkalu 1 : 1 000 000

Jezero Bajkal se nalézá v nádherném koutě světa, v málo obydlené oblasti Irkutské oblasti (jih) a Burjatské republiky (sever). V těchto končinách se většina obyvatel a také průmyslu shlukuje podle železnice a vodních toků. Takže jsou i kolem Bajkalu, převážně v jeho jižní a jihovýchodní části, Transibiřská magistrála, trať z Moskvy do Vladivostoku, se totiž Bajkalu dotýká v jeho nejjižnějším cípu. Nejbližší velké město Irkutsk ležící na řece Angaře se nalézá asi 60 km severovýchodně od výtoku Angary z jezera Bajkal.

Do Bajkalu přivádí své vody 336 řek a říček, vytéká z něj však jen jediná – Angara. Sibiřská legenda popisuje romantický příběh o Bajkalu, otci všech těchto řek, Angaře a Jeniseji. Angara se zamilovala do bohatýra Jeniseje, Bajkal ji však nechtěl k němu pustit. Angara tedy za Jenisejem od otce utekla; podle legendy hodil rozezlený otec Bajkal za neposlušnou dcerou velký balvan, aby ji zastavil. Angaře se však přesto podařilo utéci a splynout s Jenisejem ve věčném objetí. Ten kámen sibiřané nazývají Šaman-kameněm a tyčí se uprostřed výtoku Angary z Bajkalu u vesnice Listvjanka.

Bajkal je  největší jezero na Sibiři a po Kaspickém moři druhé největší v Rusku a nejhlubší jezero na Zemi. Bajkal je tvořen hlubokou příkopovou propadlinou na rozhraní dvou tektonických desek (eurasijské a amurské), které se každým rokem rozestupují zhruba o 2 cm. Jde o nejstarší jezero na Zemi, jeho stáří se odhaduje na 25 až 30 milionů let. Je obklopený horskými hřbety vysokými až 2000 m nad jeho hladinou. Má rozlohu 31 500 km². Jezero je 636 km dlouhé a šířka se pohybuje v rozmezí od 27 do 79,4 km. Obsahuje 20 procent pitné vody na Zemi.  Průměrnou hloubku má 730 m a maximální 1680 m (ve střední části kotliny), takže tvoří tzv. kryptodepresi – dno je níže než mořská hladina. Jenomže tohle jsou oficiální údaje. Sami geografové si jimi nejsou zase tak moc jisti. Na dně je ještě asi osm až devět kilometrů nánosu, takže vlastně skutečné dno je srovnatelné s hloubkou tichomořského Mariánského příkopu.

Přechod Bajkalu od jihu na sever bez podpory

Jezero Bajkal je výzva i pro polárníky. Je od konce ledna do půlky března kompletně zamrzlé, teploty dosahují až -40 °C.

Náš známý polárník Vašek Sůra a Pavel Blažek se rozhodli přejít celé jezero od jihu na sever, z nejjižnějšího místa Kultuk na nejsevernější místo u Nižněangarska a tak uskutečnit první český zimní přechod jezera Bajkal na Sibiři tzv. unsupported stylem. To znamená ujít celou vzdálenost bez pomoci tažných padáků nebo psů, během expedice nepřijmout jakoukoli pomoc od jiné osoby, nedoplňovat zásoby jídla, nic z výbavy nevyměnit, neodhodit jakoukoli zátěž nebo odpad.

„Budeme pravděpodobně druzí na světě, určitě ale první Češi, kteří přejdou opravdu celý Bajkal bez podpory,“ říká Vašek Sůra. „První, kdo to dokázal, byl nějaký Holanďan nebo Belgičan, šel sám a měl to o hodně těžší, než my,“ dodává.

Lidí, většinou zkušených polárníků či horolezců, kteří Bajkal přešli, bylo víc. Ale buď si doplňovali zásoby cestou – nebo nešli celou vzdálenost. Začínají často v místě, odkud vytéká Angara – a končí v Severobajkalsku.

Podmínky si naše expedice stanovila přísné. Musí jít opravdu o pochod mezi dvěma nevzdálenějšími místy na Bajkale. „My jsme si řekli – čistou férovou hru. Když si chceme říct – přešli jsme ho celej… Když si to zkrátíš dole o 30 kilometrů, nahoře o 30, jsou to tři dni pochodu, to jsou další zásoby…“ říká Vašek Sůra.

Přechody napříč jezerem Vašek už vůbec nepočítá. Čtyřicet až osmdesát kilometrů na lyžích není velký problém ujít nalehko za jediný den. Různé ruské cestovní kanceláře pořádají podobné výpravy také, navíc jsou s podporou. A pěkně drahé. Za pětidenní přechod zaplatíte zhruba 50 tisíc korun bez dopravy.

Kanadská konkurence

Když jsem se konce ledna s Vaškem bavil o expedici, ještě nevěděl o pokusu dvou kanadských dobrodruhů Raye Zahaba a Kevina Vallelyho, kteří koncem ledna oznámili, že chtějí přejít celý Bajkal za deset dní či méně. Jde o expedici Siberian Express for Water. Oba dobrodruzi by měli vyrazit 1. března 2010, denně chtějí bez lyží uběhnout 60 až 70 km. Také jde o pokus překonat jezero bez jakékoliv podpory. Na zádech si oba účastníci ponesou batoh a za sebou potáhnou sáně. Kanadští dobrodruzi nejsou bez zkušeností. Mají za sebou již 111-denní „přeběh“ Sahary (7500 km) či dosažení jižního pólu bez podpory.

Uvidíme, zda se naše a kanadská expedice potkají. Zahab s Vallelym mají za sebou jak podpůrný, tak odborný a vzdělávací tým – cesta přes Bajkal bude následována další cestou přes Tunis; obě mají společnou vodu – na Bajkale příliš mnoho, v Tunisu příliš málo. Projekt slouží cíli, podpořit unikátní a smysluplné vzdělávání dobrodružnými výpravami. Tyto dvě expedice například podpoří vzdělávací programy o pitné vodě na Zemi.

Poznámka: Tato expedice vyrazila z Kultuku 1. března a v Severobajkalsku byli 14. března 2010. Desetidenní plán se nepodařil, přesto se podařilo splnit nejrychlejší přechod Bajkalu. Podle dostupných zpráv se s českou expedicí nepotkali.

Polárník na Sibiři

Vašku, vždycky jsi jezdil na sever. Arktida, Grónsko, Špicberky, severní pól – a teď jedeš sice na Sibiř, ale na jih. Nemrzí tě to?

Jasně, není to ani arktická oblast, ani za polárním kruhem. Ale asi 80 procent expedic, které Bajkal překonaly, i když ne vždy stylem unsupported, který chceme zkusit my, tvořili ostřílení polárníci. A také je to Sibiř, zima je tam pořádná, zeměpisný pól chladu je na Sibiři. Takže mě nemrzí že jedu na jih – myslím si, že si tam zapolárničím až dost.

Hlavní rozdíl mezi mými předchozími expedicemi a touto je v délce. Všechny byly relativně krátké, deset, čtrnáct dní. Tady budeme na cestě dní čtyřicet. Předtím šlo o výkon, teď spíš o to vydržet. Fyzicky i psychicky.

Půjdete celý Bajkal středem. Uvidíte cestou na břeh?

Je to náš plán. Každopádně z jezera neslezeme. Možná nás podmínky přinutí uhnout ke břehu, ale stále půjdeme po ledu. Břehy většinou vidět bude, pokud bude slušné počasí. Ale to není žádná výhra. Bavili jsme se o tom s Michalem Křížem, doporučil nám se bránit pohledu na břehy, na nějaký bod, na nějaký ostrov. Ono tě to deptá. Když jsem šel po Severním ledovém oceánu na pól, viděl jsem jen zamrzlé moře, žádná civilizace, nevnímáš, jestli jdeš pomalu nebo rychle… A nemáš stresy.

Jak vlastně vypadá led na Bajkale? Je to na lyže nebo na brusle?

Na jezeře bývá led alespoň 50 cm silný
a průzračný, avšak je protkaný trhlinami,
viditelnost až do hloubky 40 m. foto bajkal.net

Tam je všechno. Proto je to pro nás taková výzva. Dva roky jsme to připravovali, zjišťovali informace. Jižní půlka Bajkalu až po ostrov Oľchon je vlastně zrcadlově hladký led. Sníh tu je vyfoukaný. Proto je Bajkal tak těžký na přechod. Tuhle část jdeme se speciálními návleky na polárnické boty. Horolezecké mačky nejde použít, mají příliš velké hroty. Lyže na ledu použít nemůžeš.

Druhá půlka Bajkalu je už víceméně se sněhem. Je to dané Bajkalským a Barguzinským hřbetem, které Bajkal v severní části uzavírají. Jsou na nich vrcholy přes dva tisíce metrů vysoké, sníh odtud padá do jezera. Mohou tu být nafoukané až dvoumetrové závěje.

Vítr bude asi nepříjemný, zřejmě půjdeme stále proti němu. A je opravdu silný – vždyť v létě bývají na Bajkale až pětimetrové vlny.

Jak máte naplánovány denní pochody

Se všemi případnými zacházkami by neměla být cesta delší než 700 km. Počítáme s 10% rezervou na délku Bajkalu, která je 636 km. Chceme dělat dvacet kilometrů denně, takže opět s rezervou bychom to měli zvládnout za 35 až 40 dní.

Prvních 350 kilometrů táhneš celý náklad – a lyže k tomu za sebou. Ale člověk je čerstvý, tak má tendenci to ujít co nejdřív. Musíme se krotit. Nechceme si uhnat třeba nějaký zánět šlach. Na krátké expedici, třeba na Špicberkách, jsme dělali 30 až 35 kilometrů denně. Věděli jsme, že to do deseti dnů přejdeme, tak jsme šli nadoraz. To tady nemůžeme. Musíme šetřit síly na zbytek přechodu.

Každopádně chceme Bajkal přejít. To je prvotní cíl. Budou-li problémy, počasí, nemoc, selže stan či vařič – mohou nám pomoci lidé z „pevniny“. Pak už to nebude přechod bez podpory, ale my chceme dojít za každou cenu.

Porovnáš-li terén po zamrzlém moři na severní pól s Bajkalem?

Na Bajkale je to o hodně lehčí… torosy (nakupené hromady ledových ker) tu jsou také – ale proti severnímu pólu jsou směšné. Led se v Severním ledovém oceánu pohybuje, kry se lámou a kupí se. Tady je víceméně celistivý led, ale zase praská mrazem, kry se dají do pohybu – torosy tu jsou malinkatý, metr, dva. Na pólu jsou výrazně vyšší, já to naštěstí neviděl, ale prý až třicetimetrové hromady ker.

Na pólu nejsou jenom ledové torosy, ale i volná voda…

Tady je jiné nebezpečí. Zrádnější. Volnou vodu totiž vidíš. Ale v Bajkalu jsou geotermální proudy. Jezero je na tektonické trhlině a jak se eurasijská a amurská tektonická deska pohybuje, ohřívá se třením a vzniklé teplé proudy taví led zespoda. To je zrádné, protože odtátý led není vidět. Běžná tlouštka ledu je od 30 centimetrů do 2 metrů, ale v místech odtátého ledu třeba jen dva centimetry. Můžeš se propadnout…

To pro tebe není nic neobvyklého, do vody ses propad i u severního pólu…

No v plánu to nemám, kamarádi si ze mě dělají legraci…

…ale tady by zase mohla být teplejší voda, když jde o termální proudy :-)

Vašek Sůra a Pavel Blažek

Vašk Sůra – foto bergansbajkal2010.com

Pavel Blažek – foto bergansbajkal2010.com

15. února 2010 na tiskové konferenci
(Pavel Bém, Vašek Sůra, Pavel Blažek)
foto bergansbajkal2010.com

Vikor Bojarskij a Vašek Sůra na Špicberkách
foto bergansbajkal2010.com

Vašek Sůra má za sebou několik polárních výprav do Arktidy, včetně dosažení Severního pólu, kam v roce 2005 došel vlastními silami jako čtvrtý Čech v historii. Během svých polárních expedic natočil i dva úspěšné dokumenty.

1998 – první český lyžařský přechod Špicberk od západního po východní pobřeží.
1999 – vedl expedici GRÓNSKO 99, při níž vystoupil nejmladší Čech (jeho dcera Sandra – 9 let) na největší světový ledovec.
2000 – Expedice Grónsko „Ultima Thule“ jako první Čech v historii procestoval nejsevernější obydlenou část Grónska, kde i krátce pobýval s domorodými Inuity.
2005 – dosažení Severního pólu expedičním způsobem a natočení prvního českého dokumentu o této výpravě.
2008 – Expedice Ny-Ålesund 2008 – přechod Špicberk u příležitosti 80. výročí ztroskotání vzducholodi Italia

Pavel Blažek – „Když se zrodil nápad na tuto cestu, vůbec jsem neváhal koho oslovit jako prvního, kdo by do toho měl jít se mnou,“ říká Vašek Sůra. „Kromě toho, že je velice zkušený cestovatel a expedičník, tak ovládá také mnoho věcí okolo komunikační a výpočetní techniky, díky čemuž s námi prostřednictvím internetu může s námi jít přes Bajkal každý.“

2001–2009 – výstupy ve Skalistých horách v USA
2006 – lyžařská výprava na ledovec Vatnajökull na Islandu
2007 – pokus o přechod náhorního plata Hardangervidda (Norsko)

Start expedice

Expedice Expedice Bergans Bajkal 2010 vyrazila 21. února 2010 v poledne z ruzyňského letiště. Návrat se očekává začátkem dubna.
Poznámka: Po měsíci můžeme s radostí napsat, že se expedice překonala a vrací se do Prahy o hodně dříve – již 23. března 2010. I když se to nedá kvalifikovat jako přechod bez odpory, jde o skvělý výkon!!

Záštita

Primátor hlavního města Prahy MUDr. Pavel Bém zaštítil tuto expedici. Je známo, že Pavel Bém se kromě své politické a pracovní kariéry věnuje skialpinismu, horolezectví či lyžování. 18. května 2007 dosáhl vrcholu Mt. Everest. Na tiskové konferenci týden před odletem předal expedičníkům podepsanou vlajku města Prahy, kterou s sebou povezou na Bajkal.

Druhá důležitá osoba, která zaštiťuje expedici je dr. Viktor Bojarskij, zakladatel agentury VICAAR, která organizuje polárních expedic a ředitel ruského Státního muzea Arktidy a Antarktidy. Viktor Bojarskij po prostudování projektu expedice projevil zájem a poskytl řadu důležitých kontaktů v Bajkalské oblasti.

Média

Bergans Bajkal 2010 chce být expedicí otevřenou a komunikativní, která umožní lidem nahlédnout pod pokličku expediční kuchyně. Právě z tohoto důvodu byla zřízena webová stránka obsahující veškeré informace o expedici, jejích účastnících, seznam výstroje, kterou používají. Pomocí satelitního telefonu a modemu posílat zprávy, fotografie, krátká videa a podcasty přímo z cesty. Během příprav a celé expedice je také natáčen dokumentární film, který zachycuje, jak dobrodružná myšlenka začne nabývat konkrétnějších rozměrů až k úspěšné realizaci. Během následujících měsíců po ukončení expedice budou probíhat výstavy a přednášky, které budou průběh expedice zpětně dokumentovat.
O Expedici Bergans Bajkal se budete pravidelně dozvídat i z našich stránek.

pokračování

Michael Stanovský, použity citace ze stránek expedice a denního tisku, 21. února 2010