Vzhůru na Faerské ostrovy

Pohled z ostrova Fugloy na ostrov Svínoy,
v popředí vesnice Kirkja, foto Jiří Sedlák

Faerské ostrovy – nic tam není, asi pořád zima, jen ovce a tráva. Přesně tahle představa mě na ostrovy nalákala k první návštěvě. I když nemám nic proti turisticky atraktivním lokalitám, vždycky mě nějak přitahovaly ty druhé. Méně známé, méně komfortní, neslibující velkým písmem „fantastickou dovolenou all inclusive“.

Seznámil jsem se s Lukášem z polské Wroclavi, kterého ostrovy baví už léta a který mi vysvětlil to základní – že je mnoho fascinujících důvodů, proč se na souostroví vypravit, seznámil mě s těmi, které to podle něj jsou a že pokud mluvím polsky, pak se mám zcela jistě ubytovat u Polky – Kingy Eysturland v Klaksvíku, druhém největším městě Faer.

Domluveno, ujednáno. Po delších přípravách a mnoha hodinách konzultací s Kingou jsem se v červenci 2016 na ostrovy vypravil na motorce, se svým tehdy 13 letým synem. Michala tou dobou velmi bavil fotbal – národní faerský sport, který tam hraje prakticky každý, s nadšením a za každého počasí, ve dne i v noci. Dva dny nám zabrala cesta do dánského přístavu Hirtshals a 32 hodin jsme pak pluli trajektem faerské společnosti Smyril Line. Michal strávil skoro celou dobu na horní palubě, kde je malé fotbalové hřiště. Ostatně – prakticky ničím jiným než fotbalem se nezabýval ani po celou dobu našeho pobytu na místě.

Penzion – www.eysturland.fo – se ukázal jako perfektní volba. S Kingou a jejím manželem Ivanem jsme si hned padli do oka. Na místě jsme prožili tři týdny, které jsem já strávil převážně na cestách po Severních ostrovech (Norðoyar) a Michal trávil celé dny fotbalem s partou místních na hřišti klubu Kí Klaksvík.

Při odjezdu jsme se dohodli, že přijedu znovu – v únoru příštího roku. Majitelé sice měli být celou zimu kdesi na cestách, ale klidně tam prý mohu být sám. Přijel jsem, vešel dovnitř (lidé převážně nezamykají, kriminalita je na ostrovech prakticky neznámý pojem) a strávil v jejich útulném domově čtyři týdny, přičemž na první týden za mnou dorazila moje žena, které ostrovy také učarovaly.

Už před únorovým pobytem nám bylo s manželkou jasné, že bychom na ostrovy nejen rádi jezdili častěji, ale do budoucna bychom se možná zamysleli i nad možným přestěhováním na trvalo. Našel jsem si v Praze učitele faerštiny, začali jsme zjišťovat informace nejen turistické, ale i ryze praktické – jaké jsou podmínky pro získání pobytu (Faerské ostrovy sice spadají pod Dánsko, ale mají velmi širokou autonomii a nejsou součástí Evropské unie), jaké jsou možnosti zaměstnání, bydlení a tak dále.

Po mém návratu projevila velký zájem vyrazit se mnou na ostrovy moje maminka. Zavolal jsem tedy Kinze, že bychom u nich rádi strávili celý listopad a její muž Ivan mi navrhl něco, z čeho se mi nejprve podlomila kolena – zase budou v zimě kdesi cestovat a tak u nich mohu strávit nejen celý listopad, ale klidně celou zimu pod podmínkou, že se jim o dům budu starat. Tu a tam něco poopravím, obsloužím těch pár turistů – nadšenců, kteří na Faery zabloudí i mimo letní sezónu, zařídím nějaké drobnosti… slovo dalo slovo a plácli jsme si.

4. listopadu 2017 tedy odplouvám na zimní misi, a protože jako turista mohu na ostrovech strávit vždy nejvýše 90 dní, pobyt nakrátko přeruším kolem Vánoc a 6. ledna mě trajekt odveze zpět. Jak se žije českému správci penzionu na zimních „Ovčích“ ostrovech? Určitě dám vědět na těchto stránkách. Těšte se.

Jiří Sedlák, 23. října 2017