Jachtou do Skotska 2009 / 6. část – Přes Severní moře

<<  1. část  2. část  3. část  4. část  5. část  6. část  7. část  mapa cesty  >>

předchozí díl…

Severní moře

Severní moře

Severní moře

Helgoland – Dlouhá Anna

Helgoland

Helgoland s katamaranem PAHI 42

Kotvíme v přístavu Peterhead po nonstop plavbě z Inverness od Caledonského kanálu. Museli jsme připlout na čas, protože Aleš má letenku domů na 7. srpna 2009. Takže budeme měnit posádku. Andulka 8. srpna 2009 odletí domů léčit si zlomenou ručku a večer přiletí Filip, který mi pomůže s přeplavbou Severního moře. Psaní zážitků z plavby je už jen na mně – kapitánovi naší lodi Hokulea.

Již několik dní sleduji předpovědi počasí pro Severní moře v oblastech Cromarti, Forties, Dogger a German Bight. (Osvědčené webové stránky: www.xcweather.co.uk a www.weatheronline.co.uk). Poslední předpověď jsem získal v Aberdeenu na internetu v knihovně při čekání na Filipa. Směr vychází příznivě, zpočátku jižní, později od západu až severozápadu při síle 4–5 Bf.

Chceme vyplout v neděli 9. srpna 2009 kolem 14. hodiny lodního času a to nás proud ponese k jihu, kam se potřebujeme dostat až na 58. rovnoběžku, kde má začít foukat od západu.

Vypluli jsme v neděli ve stanovený čas a „motorujeme“ s hlavní plachtou podél pobřeží k jihu, vítr je slabý a ještě proti plánované trase 120 stupňů na Helgoland. K večeru vítr zesiluje, ale stále proti našemu směru, tak volíme východní kurz, protože tu působí proud k jihu a tak získáváme asi 10 stupňů k dobru. Máme vztyčenou kosatku a stěhovku a na noc zmenšujeme hlavní plachtu o 2 refy a plavba se tak stává klidnější.

V pondělí 10. srpna 2009 odpoledne plujeme 4 hodiny na motor. V noci se skutečně změnil směr větru na severozápadní, na který čekáme. V noci se vyjasnilo, měsíc nám svítil na cestu a dělal stříbrnou dálnici končící na obzoru v mracích. V srpnu padají meteory, taky jsme jich několik viděli a dávali jsme si tajná přání.

V úterý 11. srpna 2009 ráno vítr ještě zesílil na 5 Bf od severu. Necháváme jen hlavní plachtu, a přesto z vln kloužeme rychlostí až 12 uzlů. Přes den se udělalo krásné počasí – slunečno. Během dne střídáme kombinaci plachet podle směru a síly větru. Večer se od jihozápadu blíží fronta mraků, a taky že nám z toho v noci začalo pršet. Na noc necháváme jen hlavní plachtu a s Filipem diskutujeme, jestli ji ještě nezmenšit. Na zadní větry se s rychlostí lodě síly tolik nezvyšují, tak ji necháváme.

Ve středu 12. srpna 2009 se počasí zase vyjasnilo, ale vlny dosahovaly výšky až 3 m. Chvíli jsme byli jak na balkóně v 1. patře a pak jsme zase seděli pod obzorem. Tlaková voda z vln si našla i ty nejmenší skulinky a zpod podlahy na nás vybuchovala všemi směry. Všude samá voda, už jsem měnil třetí ponožky za suché a beru si též nepromokavé boty. V posteli si ani za 2 hodiny nohy neohřeji, musím je třít rukama a strkat do podkolení.

Jak jsme vařili? Filipovi nebylo moc dobře, tak použil žvýkací gumu proti mořské nemoci. Říkal, že je hnusná, ale pomáhá. Každý si bereme k jídlu, jak máme žaludek naladěn. Vařili jsme čaje, instantní polévky i ty pytlíkové. Taky se mi povedly brambory s vařenou mrkví, strouhaným čedarem a posypané smaženou křupavou cibulkou. Bylo to báječné a jednoduché. To jsme měli nadvakrát. Další jednoduché jídlo: vaříme těstoviny s brokolicí, po slití vývaru (později použijeme na polévku) omastíme, nasypeme semínka slunečnice a dýně a po naservírování posypeme křupavou smaženou cibulkou.  Já využívám pozitrimové nápoje a tyčky od firmy Nutrilitte.

Jak jsme navigovali? Na nové GPSce jsme si zadali generální plavební body na Helgoland a maják Elbe. Plavební dráhu na Helgoland jsme s úspěchem sledovali – jen s malými odchylkami. Potom jsme měli mapu v počítači, který je spojený s modulem GPS, takže nám do mapy vykresluje trasu a taky si můžeme zvolit měřítko mapy. Do deníku jsme každé 4 hodiny zapisovali polohu lodě. Počítač byl udržován ve spícím režimu jako záloha, občas jsme dělali jeho kontrolu.

Občas nás zazlobily i závady. V noci nám začalo pomrkávat osvětlení přístrojů a taky se sama vypínala GPSka.  Nepřišel jsem na to proč, tak jsem dal do GPS tužkové baterie, aby byla navigace zálohovaná. Až druhý den ráno jsem zjistil, že zkorodoval přívodní napájecí drát, docela silný. Počítač jsme hlavně použili v závěru plavby mezi ostrovy Helgoland a Düne a při vjezdu do přístavu. Připlouvali jsme v nočních hodinách. Sledovali jsme naváděcí světla a plavební bójky a jistili to počítačem.

Do přístavu se dostáváme 13. srpna 2009 ve 2 hodiny v noci a hledáme nějaké místo na uvázání. Našli jsme jedno u mola mezi dvěma loděmi. Tak děláme přistávací manévr a ze sousední lodě vyběhl chlapík a začal nám pomáhat s uvazováním lodě. S manželkou posedávali na palubě po nějaké oslavě a už chtěli jít spát, když nás zahlédli. Po uvázání nás pozvali na palubu na sklínku šampaňského. Tak to byl pěkný závěr 3 a půl denní plavby přes Severní moře.

Ráno jsme se šli projít po ostrově, koupili jsme si zmrzliny a moji čokoládovou s kousky čokolády v nestřeženém okamžiku z ruky sebral drzý racek. To mě skutečně naštval. Na okružní cestě jsme si prohlédli Dlouhou Annu, pozorovali racky, jak mistrně plachtí ve větru kolem skal. V poledne odplouvaly lodě a na volné místo vedle nás se překotvil větší brácha našeho katamaranu, typ PAHI 42 – Bananas. Potom nás okukoval nějaký Švéd a volal na Island kamarádovi, že je tady zajímavý katamarán a tak jsme získali kontakt na islandský katamarán.

Druhý den (14. srpna 2009) v poledne jsme vypluli s přílivem směrem ke Cuxhavenu. Byl krásný den, ale zbytek plavby jsme museli motorovat. Za kotvení v přístavu Cuxhaven se platí za katamarán 1,5 násobek jednotrupé lodě a ještě je všechno na kartu se zálohou. Karty jsme se vzdali. Vyjeli jsme s Filipem na koloběžkách do města na nákupy potravin a benzinu.

V sobotu 15. srpna 2009 vzhůru po Labi s přílivem. Foukal silný vítr, tak jsme plachtili, až ručka rychloměru šla na doraz (za hodinu 13 mil). V 19 hodin jsme zakotvili v Glückstadu. Těžko jsme hledali místo, zbylo jediné volné na čekacím molu u vjezdových vrat do dalšího přístavu. Placení za kotvení mají obálkovou metodou, na kterou se vypíší údaje o lodi, je tam také kód na WC a sprchy a do obálky se vloží příslušný obnos, zalepí a vhodí do schránky. Je to na vlastní svědomí a čest.

Ráno v neděli 16. srpna 2009 jsme museli vyplout opět s přílivem. Byl krásný den, široké Labe, klid, příjemný větřík nás tlačil do Hamburgu. S připlutím do města byl konec idylky a začal čilý ruch všech možných lodí, které dělaly nepříjemné vlnění. Po poledni jsme našli kýžený Moldauhafen. Tam jsme zjistili, že jsme asi poslední loď, která zde bude kotvit. Jediná česká základna – dílenská loď je prodána a má se vyklízet, proto jsme se po složení stěžně přesunuli do vedlejšího Saalehafenu. Při odlivu všude vystupuje bahno, je to zanedbané.

17. srpna 2009 ráno jsem vyprovodil Filipa na vlak domů a připravuji loď na plavbu po řekách a kanálech. Večer přijede nová posádka na plavbu po kanálech – Míra Vápeník. Je odpoledne, končím psaní a jedu se projet do města na koloběžce.

Sumárum:  z Peterheadu do Hamburgu – 634 Nm za 7 dní.

další díl…

Anna a Jarda Abramčukovi, srpen 2009

 <<  1. část  2. část  3. část  4. část  5. část  6. část  7. část  mapa cesty  >>