Trondheim – srdce severského fotbalu

Brakka

Plánek stadionu

Znak klubu vydlážděný před stadionem

Pohled na jednu z tribun stadionu Lerkendal

Marek Sapara v obležení místních novinářů

Na podzim loňského roku jsem si splnil sen, vydal jsem se totiž na desetidenní cestu do Trondheimu. Většina z vás si při vyslovení jména tohoto norského města vybaví úchvatnou katedrálu Nidaros či tajemnou pevnost Kristiansten Festning. Tyto pamětihodnosti samozřejmě mému zájmu neunikly, přesto jsem se zaměřil na jiný fenomén tohoto města. Je jím fotbal. A přesněji řečeno Rosenborg. Tedy Rosenborg Ballklub, abych byl úplný. Tento fotbalový oddíl se již pěknou řádku let vyhřívá na výsluní nejen norského, ale i celého skandinávského nebe. Jeho úspěchy v poslední dekádě se zasloužily o celoevropské uznání a pozornost tohoto malého norského zázraku.

Ale pěkně popořádku. Historie klubu se píše už od roku 1917, jako v mnoha dalších případech ji začali psát studenti. Klub zpočátku bojuje v soutěžích na úrovni kraje. Nepřímá zmínka o Rosenborgu se objevila také v díle Karla Čapka Cesta na sever, kde autor popisuje loučení borců z Kristiansundu se svými fanoušky a známými právě před odplutím k zápasu v Trondheimu.

Důležitými roky v historii klubu byla léta 1965, kdy se Rosenborg poprvé kvalifikoval do evropských fotbalových pohárů a 1966 spojené s postupem do norské nejvyšší soutěže. Od té doby klub získává několik titulů a vítězství v národním poháru. Doslova převrat však nastává až v devadesátých letech minulého století. Klub se pod taktovkou charismatického Nilse Arneho Eggena velmi úspěšně představuje v Lize mistrů, kde svádí souboje s evropskými fotbalovými giganty. Největším úspěchem je čtvrtfinále v roce 1996, tehdy Rosenborg dokázal vyhrát i na italské půdě nad AC Milán.

Stadion Lerkendal, kam se klub přestěhoval z původního působiště v městské části, podle níž je pojmenován, viděl souboje s dalšími superkluby. Arsenal a Chelsea z Londýna, Real Madrid, Bayern Mnichov, FC Porto či francouzský Olympique Lyon se těšily poctě ochutnat severský styl fotbalu.

Při své návštěvě jsem měl možnost poznat samotný jednadvacetitisícový stadion, před pěti lety rekonstruovaný do současné moderní podoby. Vedle tohoto novodobého chrámu se krčí drobná, leč veledůležitá budova. „Brakka“, tak zní její název. Je v ní umístěna základní administrativa klubu a samozřejmě pečlivě naleštěny trofeje, jež se místním fotbalistům podařilo za devadesát a jeden rok existence nasbírat. Budova, celá dřevěná, provází klub již několik desítek let. Je zřejmé, že v době svého vzniku plnila zcela jiné účely. Nyní slouží kromě již zmíněných úkolů k prezentaci klubu a možnosti nasátí atmosféry starého dobrého Rosenborgu. I když dávno nestačí kapacitním potřebám moderní doby, klub se o ní s maximální péčí stará.

A nakonec svého příspěvku ještě doplním ještě jednu zajímavost ze současného dění. V Rosenborgu nyní působí i jeden náš „bratr“. Slovenský fotbalista Marek Sapara si již od léta 2006 vydělává na živobytí v Trondheimu. I s ním jsem měl možnost se během mého krátkého pobytu v Norsku setkat. Život v Norsku si pochvaluje, jen si podle jeho slov těžko zvyká na místní vrtošivé počasí a odlišné hospodaření přírody s denním světlem v průběhu roku. Ale o tom, že si zvykl, hovoří i fakt, že je některými fotbalovými odborníky v Norsku považován za nejlepšího hráče místní Tippeligy. A podle mého názoru oprávněně.

Rosenborg na mě udělal mnohem působivější dojem, než jsem očekával. Přívětivost všech lidí motajících se (nejen) kolem fotbalu mě po celých deset dní provázela na každém kroku. Tak až se vypravíte do Trondheimu, vzpomeňte si, že si máte do itineráře doplnit i návštěvu Rosenborgu, tenhle hrdý klub se svými fanoušky si to zaslouží!

Jan Novotný, 1. března 2008