Radovan Kunc – Netradiční cyklistický průvodce Norskem

Text této knihy je velice inspirativní pro cesty po Norsku. Díky mnoha informacím a mapkám poslouží nejen cykloturistům. Celkem 30 kapitol představuje více jak 30 trollích cest od těch známých až po absolutně neznámé. Na úvod je zařazen jakýsi miniprůvodce hlavním městem Oslem, kde většina výprav na sever začíná.

Výsledek více než desetiletého důkladného objevování Norska v sedle bicyklu zaznamenal autor v této knize podrobně a poutavě. Jsou zde soustředěny ty nejkrásnější a nejzajímavější cesty, které je možné v Norsku na kole podniknout. Kniha se tak stává netradičním cyklistickým průvodcem. Netradičním proto, že neobsahuje jen strohá data o daných lokalitách, ale přibližuje je autenticky, přímo z pohledu cyklisty. Na mnoha místech je text okořeněn zajímavými příhodami přímých účastníků společných výprav. Kniha je obohacena velkým množstvím barevných fotografií, které krásy norské přírody přibližují. Nechybějí ani mapky s vyznačenou a doporučenou trasou. Publikace nezvyklého formátu určitě pomůže udělat si ucelený obraz o této krásné severské zemi a stane se vítanou inspirací pro cykloturisty.

Michael Stanovský, 1. června 2006

Radovan Kunc: Netradiční cyklistický průvodce Norskem, 240 × 180 mm, 176 stran, nakladatelství Cykloknihy 2006, ISBN 80-903677-1-2

Norsko, pro cyklisty jako stvořené (ukázka z knihy)

Norsko je zemí, která si díky své divoké a nespoutané kráse snadno získá srdce svých návštěvníků. Jeho řídce osídlené území je doslova poseto přírodními klenoty. Za svoji krásu vděčí skandinávskému pevninskému ledovci, který po svém ústupu na konci poslední doby ledové po sobě zanechal nádherně modelovanou krajinu. Zůstala po něm hluboká údolí s příkrými svahy a širokým dnem, fjordy, zařezávající se daleko do pevniny, nesčetná jezera a jezírka, ostře řezané horské masivy a náhorní planiny, pokryté jenom kamením, trávou a lišejníky. Ledovec však nezmizel docela a v současné době pokrývá vrcholky hor v západních a severních oblastech Norska v podobě ledovcových čapek, z nichž ledová masa stéká mohutnými splazy do okolních údolí. Bohatá zimní nadílka sněhu nejenže zásobuje ledovce novými příděly, ale v době tání na jaře a v létě napájí tisíce potoků a řek. Tyto vodní spousty si pak razí cestu k moři peřejemi a vodopády, z nichž mnohé padají stovky metrů hluboko. Vzhledem k drsným klimatickým podmínkám bylo Norsko osídleno pouze na pobřeží a ve vnitrozemských údolích. Rozsáhlá pohoří a vysoké horské hřebeny způsobily, že jednotlivé oblasti zůstaly poměrně dlouho od sebe izolovány. Lidé se do okolních hor neodvažovali nejen pro jejich nehostinnost, ale také kvůli obavám z bájných obrů trollů, kteří měli pusté hory obývat. Potřeby obyvatel údolí však byly silnější než obavy z nadpřirozených bytostí a lidé se začali nejprve vydávat do hor za zvěří a později i farmařit. Řemeslníci a kupci zdolávali hory a náhorní plošiny se svým zbožím, které nosili na trhy do sousedních údolí. Postupem času se horské stezky upravovaly a přestavovaly tak, aby po nich mohly jezdit vozy. V současné době sice tyto cesty ztratily svůj původní hospodářský význam, ale staly se ideálním místem pro horskou cyklistiku. Návštěvníci se tak dostanou do míst, kde mohou nerušeně obdivovat divy panenské přírody a vnímat obrovský volný prostor, který se okolo nich rozprostírá.

Tak tedy sedněte na kolo, přibalte foťák, plavky i větrovku a vydejte se s námi na sever.

Lofoty – Země půlnočního slunce (ukázka z knihy)

Lofoty, foto Michael Stanovský

Souostroví Lofoty tvoří čtyři větší a spousta malých ostrovů, ležících u břehů Norska asi dvě stě kilometrů za polárním kruhem. Nejvýchodnějším a zároveň nejblíže k pevnině přiléhajícím ostrovem je Austvagøy. Na jeho jižním pobřeží se nachází přístav Svolvær, hlavní město ostrovů. Svolvær je přirozenou vstupní branou pro cesty po Lofotech, neboť sem přijíždí trajekt ze Skutviku, který leží na pevnině. Austvagøy je největším z ostrovů. Vyrůstají tady nejvyšší hory, ve kterých se nachází i několik malých ledovců. Skalní štíty jsou častým cílem horolezců, kteří sem sjíždějí z celého světa. Nejdivočejším koutem ostrova je jeho východní část, kam byl teprve před několika lety prokopán podmořský tunel a vybudován krátký úsek silnice na severním břehu. Zbytek je přístupný pouze po vodě nebo pěšky. Pohodlní turisté však mají možnost zhlédnout i tento kousek ostrova z paluby vyhlídkové lodi, která na své okružní plavbě zajíždí rovněž do uzoučkého trollfjordu. Loď pluje sevřená mezi okolními stěnami, z nichž se uvolňují kameny a dopadají do vody nedaleko paluby.

Směrem na západ leží ostrov Vestvagøy. Je méně hornatý a nachází se na něm několik zemědělských farem. Ze severního pobřeží lze nejlépe pozorovat půlnoční slunce, které tady v období od 27. května do 17. července nezapadá za obzor. Chloubou ostrova je osmdesát tři metrů dlouhý vikinský dům, nově postavený podle původního obydlí, které stávalo poblíž vesničky Borge. Na travnatém návrší byly totiž kromě různých předmětů objeveny díry po kůlech, které tvořily kostru domu, patřícího zřejmě nejsilnějšímu náčelníkovi na ostrovech

Radovan Kunc