Čeští skauti na Islandu

S reykjavíckými skauty si Češi zazpívali česky,
anglicky i islandsky. Též ochutnali žraločí maso,
sušené ryby (harfiskur) a další ostrovní speciality.

Langmanalaugar – brody a jiné překážky
jsme museli překonavat vždy i s kolem.

foto Johan Hornoff

Skauti jsou odjakživa lidé, kteří mají chuť objevovat nové věci, poznávat jiné země a jejich kultury. Prázdninová cesta čtyřiceti členů oddílů Jeleni a Arachné, které působí v Praze-Břevnově, vedla tentokrát na ostrov Island. Kontaktovali jsme skauty v Reykjavíku a s nimi jsme pak společně připravili program části naší cesty.

Na Island se lze dostat letadlem bez jakýchkoliv problémů, my jsme však zvolili mnohem zajímavější způsob dopravy. Přes Dánsko jsme jeli na kolech, luxusní loď Norröna společnosti Smyril Line nás pak s příjemnou dvoudenní zastávkou na Faerských ostrovech dopravila přímo na Island. Po celou cestu jsme měli jedno doprovodné vozidlo, které vezlo naše zásoby, stany, náhradní oblečení a další výbavu.

Na ostrově jsme jezdili také na kolech, což mělo své výhody i nevýhody. Mezi výhody patřilo samozřejmě to, že jsme mohli kdykoliv zastavit a místo, které nás zajímalo, si dobře a v klidu prohlédnout. Litovali jsme některé turisty, kteří sotva stačili vystoupit z autobusů a udělat několik fotek, už je zase průvodci naháněli zpět. Velkou nevýhodou jízdy na kole na Islandu je závislost veškeré činnosti na počasí. Jak vypadá Island za jasného počasí, jsme měli možnost poznat první tři týdny naší cesty. Ovšem později jsme měli tu čest seznámit se s Islandem takovým, jakým je se vším všudy. Když začal foukat vítr a bořit stany, shazovat nás ze sedel a metat nám do obličeje zledovatělé kapky deště, možná by mnohý z nás nejraději seděl za volantem pohodlného džípu.

Na kolech jsme objeli téměř celý Island. Pěkné dny jsme strávili v hlavním městě Reykjavíku. Místní skauti nás provedli po městě a dali nám ochutnat místní speciality – žraločí maso, jehněčí játra, syrovátku a další dobroty, po jejichž původu jsme raději vůbec nepátrali.

Nejvíce zážitků, ať už příjemných či nepříjemných, jsme si odnesli z průjezdu Duhovými horami – oblastí Landmannlaugar, kde lze strávit celé hodiny bez sebemenšího náznaku jednotvárnosti. Jedna z posledních zastávek byla u ledovcového jezera Jokullsáron. Někteří otužilci neváhali a mezi plujícími ledovými krami a občas vykukujícími tuleni si zaplavali. Takovou krajinu, jakou jsme viděli na Islandu, lze vidět pouze tam a nám nezbývá nic jiného než poděkovat všem, kteří nám cestu na tento drsný, ale nádherný, ostrov umožnili.

Petr Tomíček, 10. září 2004