Sunne je pohádkové a všechno je pravda

Kostel v Sunne

Konírna na usedlosti Mårbacka

Stodoly v okolí usedlosti Mårbacka

Domek, kde vyrostl
spisovatel Göran Tunström

Parníček Freja af Fryken

Parníček Freja af Fryken

Parníček Freja af Fryken

Parníček Freja af Fryken

Obytný dům na usedlosti Mårbacka

Sunne

Sunne je známé hlavně jako místo kam se jezdí na lyže a není divu, vždyť pro běžkaře má nejmodernější vybavení v Evropě. Ale i na sjezdovkách si přijdete na své, můžete si vybrat mezi deseti různými. Pokud jste přívrženci snowboardingu je tu pro vás připraven moderní areál.

Samotná komuna Sunne má dnes něco přes 13 500 obyvatel, kteří žijí na území velkém asi 1300 čtverečních kilometrů. Přímo v městečku stejného jména, které je zároveň administrativním centrem této oblasti, bydlí zhruba 5000 lidí. Sunne leží v krásném Värmlandském kraji, u průlivu mezi jezery Övre Fryken a Mellanfryken. Je to kraj s dávnou historií, lidé ho obývali již v době kamenné, tzn. 5000-4000 př. n. l.

Strávila jsem tam letos část letní dovolené a nelitovala jsem. Důvod Vám vysvětlí slova Astrid Lindgrenové. Když totiž byla v roce 1986 poctěna literární cenou zdejší slavné rodačky, Selmy Lagerlöfové, a při té příležitosti navštívila Sunne, prohlásila, že právě když jela touto krajinou, dostala inspiraci k „Nangiale“ v knize Bratři Lví srdce. Ano, těžko v krátkosti popsat tu krásu sytě zelené, zvlněné krajiny, kvetoucích luk, modrých jezer, temných lesů a hor, z nichž jako byste slyšeli vlky výt.

Mårbacka

A když už jsme u té literatury, tento malý kousek země se může pyšnit hned třemi jmény. Selma Lagerlöfová se zde narodila v roce 1858. Na usedlosti Mårbacka, dnes muzeum, vyrostla a bydlila do roku 1882, kdy odjela do Stockholmu, aby se tam stala učitelkou. Na aukci prodanou Mårbacku koupila zpět po tom, co obdržela Nobelovu cenu a s ní i vysokou částku peněz. Žila tam pak až do své smrti a muzeum se snaží vše zachovat tak jak to tehdy zanechala. Selma Lagerlöfová byla první žena, která se stala členkou Královské akademie ve Stockholmu a první žena, která dostala Nobelovu cenu.

Rottneros

V Sunne najdeme také Rottneros, park plný krásných a někdy i vzácných stromů a květin, je v něm umístěna celá řada soch (často jsou to ale jen kopie) od Carla Millese, Carla Eldha, Gustava Vigelanda a dalších. Najdeme tu také panské sídlo, které je v románu Gösta Berling popsáno jako Ekeby. Rottneros leží překrásně u jezera, lze tu strávit báječný den, také díky malé zoo, která návštěvníkům zpřístupňuje zvířata, takže s nimi můžete přijít do přímého kontaktu.

Göran Tunström a Helene Turstenová

Po celém světě známý Göran Tunström se narodil v Karlstadu v roce 1937, ale vyrostl v Sunne, kde jeho otec byl pastorem. Rodina tu žila idylický život v hezkém domku se zahrádkou, s výhledem na okolní statky a nádhernou přírodu. Otec však zemřel když Göranu Tunströmovi bylo pouhých 12 let. Rodina se musela odstěhovat do jednopokojového bytu a v životě chlapce nastal krutý obrat. Sunne hrálo velkou roli v jeho knihách, mnoho scén se odehrává v ulicích tohoto městečka. Také kostel figuruje v téměř všech jeho knihách. Kostel je to slavný, první záznamy o existenci této krásné stavby se datují už rokem 1323. Román Gösta Berling od Semy Lagerlöfové v tomto kostele dokonce začíná.

Třetí jméno dobře znají čtenáři detektivek ve Švédsku, u nás zatím Helene Turstenová, která se narodila v Göteborgu v roce 1954, ale od roku 1988 bydlí a píše v Sunne, známá není.

Přírodní rezervace

Komuna Sunne má pět přírodních rezervací, kde se můžete setkat s velmi bohatou florou a faunou, v jedné z nich roste 190 různých druhů rostlin, v jiné rostou orchideje, tu nejjižnější si bude chválit zvlášť ten, koho zajímá geologie. Návštěva kterékoli z rezervací bude eldorádem pro ornitology. Jsou tu ponechány staré stezky, tak jak se jich užívalo po staletí. Zemědělství se provozuje jako za starých časů, aby se vše zachovalo co možná nejvíce neporušeno. Louky jsou koseny ručně, právě proto, aby se zachovalo co nejvíce různých druhů rostlin. Všude, samozřejmě, narazíte na jedinečné přírodní scenérie. V některých částech Värmlandského kraje je příroda divoká, žijí tu medvědi a vůbec nejvíc vlků v celém Švédsku.

Krásná a zajímavá příroda je ovšem ve Skandinávii skoro všude, zamilovala jsem se do této oblasti i z jiného důvodu, totiž, protože jsem tu potkala neobvykle milé a ochotné lidi. Nejede autobus k vašemu hotelu? Jak řidič vyhodí lidi na konečné, hned Vás tam zaveze, ačkoli je to skoro na druhém konci městečka. Klidně seďte a dívejte se z okénka a on vám zároveň udělá kvalifikovaného průvodce městečkem, takže když dorazíte do hotelu, jste tu jako doma. Nejedete přímo do vesnice a potřebujete vystoupit jinde než kde je zastávka? Přece nebudete chodit pěšky, šofér autobusu vám nabídne, že zastaví, kde si řeknete a nádavkem vám poví spoustu zajímavých historek o lidech z vesniček, kterými projíždíte. Jako třeba, že Nils Holgersson opravdu žil u Mårbacky, a že Selma Lagerlöfová jména svých literárních hrdinů vybírala právě mezi postavičkami ve svém okolí. Ne každý se prý ale cítil poctěn, dokonce ani pan Nils Holgersson ne. Přijedete do Mårbacky a zjistíte, že jste zmeškali půl výkladu průvodkyně? Nevadí, speciální procházka horním patrem, jen pro vás, se zařídí za pár minut. S úsměvem a tak kompetentní, že je vám líto, když je konec.

Freja af Fryken

Jak vidíte, o Sunne bych mohla vyprávět dlouho, reklamní brožura, kterou jsem si před odjezdem objednala, tvrdí že „Sunne je pohádkové“. Říkala jsem si: No, reklama, známe to. A ona to byla pravda! A je tu ještě jedna, méně známá, pozoruhodnost, ale taky skoro jako z pohádky. Totiž parníček „Freja af Fryken“. Pozoruhodný je tím, že je to nejstarší parník na světě, který vozí pasažéry a je poháněn původním parním strojem.

Parník, postavený v roce 1868, stál celých 26 000 tehdejších říšských dolarů a původně jezdil v Kalmarsundu. Samotný parní stroj byl vyroben o rok dříve a poslán na světovou výstavu do Paříže, kde byl odměněn zlatou medailí. 1888 koupil parník loďař Nils Persson a od té doby přísluší do Värmlandu.

Roku 1896 však loď ztroskotala za velké vichřice na jezerech Fryken. Teprve po osmdesáti letech, v roce 1976, se podařilo několika potápěčům z Karlstadu loď lokalizovat pomocí moderních elektronických přístrojů. Parník ležel v hloubce 52 metrů. 1994 byla loď vytažena z hlubin jezera. Důvodem k tomu, že parník ležel v tmavých vodách ještě dalších 18 let, bylo odmítavé stanovisko majitele. Několik nadšenců se však v roce 1993 rozhodlo loď zachránit a nakonec se jim to podařilo. Parník opravili a nyní opět jezdí po jezerech Fryken.

Cesta s ním oblaží jistě každou duši, nejen pohledem na krajinu, kterou projíždí, ale zalíbil se nám i samotný parníček se svým vzácným parním strojem a s postaru uvařenou kávou podávanou s domácky upečeným preclíkem. Mimochodem, z jeho paluby uvidíte i dům Sven-Görana Erikssona, nynějšího trenéra anglického národního fotbalového družstva.

text a fotografie Jana Witthed, Švédsko
13. srpna 2005