Faerské ostrovy

Oficiální název: faersky: Føroyar, dánsky: Færøerne
Česky „Ovčí ostrovy“, ovce je v dánštině får
Rozloha: 1 396 km²
Počet obyvatel: 49 117 (2016)
Hustota osídlení: 35 obyvatel/km²
Hlavní město: Tórshavn, 12 713 obyvatel (2015)
Celá komuna Tórshavn: 19 420 obyvatel (2008)
Druhé největší město: Klaksvik, 4 615 obyvatel (2015)
Úřední jazyk: faerština
Náboženství: evangelické-luteránské
Pobřežní linie: 1 117 km

---

K dánskému království patří dvě samostatná území, která nejsou členy Evropské unie a usilují už od konce druhé světové války o větší míru nezávislosti: Faerské ostrovy a Grónsko.

Na Faerských ostrovech, ležících v Severním moři mezi Norskem a Islandem, žije nejmenší evropský národ: Faeřané. Jejich počet na celém světě nepřesahuje 100 000, většina ze 45 000 obyvatel na Faerských ostrovech se živí rybolovem. Do širšího povědomí se dostali hlavně kvůli protestům Greenpeace proti tradičnímu lovu velryb, který Faeřanům po staletí napomáhal přežít v jedné z nejodlehlejších částí Evropy. České veřejnosti jsou Faerské ostrovy známé hlavně z mezinárodních fotbalových utkání, kdy statní fotbaloví amatéři ze sytě zelených ovčích ostrovů nejednou dostali český národní tým do nesnází. Méně známé je to, že v hlavním městě Tórshavn zasedal už před tisíci lety vikinský parlament (Aþing), že faerština je samostatný jazyk a že jeden z nejznámějších faerských autorů, William Heinesen (1900–1991), byl hojně překládán do češtiny.

Faerské ostrovy unikly během druhé světové války německé okupaci a chránila je britská vojenská posádka. Faerští rybáři prokázali za války velkou odvahu, když navzdory německým ponorkám zásobovali hladovou Británii mořskými rybami a dokázali tak sobě i dánské vládě, že se dovedou o sebe postarat i bez dánské ochranné ruky. Dodnes se traduje vzpomínka, že když německá Luftwaffe přelétla Faerské ostrovy, faerský premiér se vydal do Londýna za Winstonem Churchillem, aby ho požádal o protiletecký kanon. Faeřané dělo dostali, vystřelili na další německé letadlo a od té doby se Němci už nad ostrovy neukázali.

Právě hrdost vedla většinu Faeřanů k tomu, aby v roce 1946 hlasovali pro nezávislost. Dánský král ale poté nechal rozpustit faerský parlament a z nových voleb v roce 1948 vzešla většinová vláda, která hlasovala pro setrvání s Dánskem. V roce 1948 byla s dánskou vládou dojednána Dohoda o samostatnosti, podle které se správa věcí veřejných rozdělila mezi dánské a faerské úřady a Faeřané získali dvě křesla v dánském parlamentu (Folketing). Dánsko financovalo výstavbu infrastruktury a hradilo část státního rozpočtu, přičemž postupně přenášelo řadu pravomocí na faerskou samosprávu. V roce 1976 získaly Faerské ostrovy poštovní svrchovanost a vydávají s velkou péčí a vkusem vlastní poštovní známky.

Od roku 1979 jsou Faerské ostrovy samostatným členem UEFA a účastní se mezinárodních fotbalových utkání. Ve společné správě zůstávají dodnes zahraniční politika a obrana, soudnictví, bankovní sektor, měnová politika a církevní otázky. Koncem devadesátých let došlo mezi Dánskem a Faerskými ostrovy k hluboké finanční krizi, která hrozila přerůst do finančního kolapsu ostrovního hospodářství. S dánským ministerstvem financí se sice podařilo najít dlouhodobé řešení, ve volbách v roce 2001 však zvítězila koalice prosazující úplnou nezávislost země. Faeřané na jedné straně hledí s obdivem na nezávislost svého „velkého“ souseda – Islandu – na druhé straně si uvědomují, že nezávislost je podmíněna hospodářskou soběstačností, a proto vkládají velké naděje do hledání ropy a zemního plynu ve své části Severního moře.

Faerské ostrovy nevstoupily v roce 1973 s Dánskem do EHS, postupně však uzavřely s Evropskou unií a řadou dalších zemí zvláštní smlouvy pro oblast rybolovu a obchodu. Aktivně se podílejí jako člen na práci Severské rady a vysílají dva zástupce do jejího parlamentárního shromáždění. Na Faeřany se nevztahuje vojenská služba v dánských ozbrojených silách, na ostrovech se však nacházejí malé základny NATO.

Pavel Černoch, 12/2002

---

Pavel Černoch, Ph.D (1969) absolvoval univerzitu v Erlangenu, obor historie-politologie. V letech 1995–1999 řídil na Delegaci Evropské komise v Praze programy PHARE Evropské unie v oblasti rozvoje lidských zdrojů. V současnosti působí ve Fóru pro evropskou politiku při Fakultě sociálních věd UK