Jak cestovat vlakem po celé Skandinávii

(stav z roku 1998)

Pokud cestujete vlakem do Skandinávie, vyplatí se vám pořídit si speciální třítýdenní nebo měsíční jízdenku, která platí na všechny vlakové spoje ve všech zemích Skandinávského poloostrova. Před odjezdem z Čech si můžete zakoupit jízdenku Interrail, která pro zónu Norsko, Švédsko a Finsko platí 22 dnů a stojí pro dospělého 7690 korun a pro mladší dvaceti šesti let 5376 korun. Máte přitom nárok na poloviční slevu na vlak do vybrané stanice, kde začíná platnost této jízdenky.

Vzhledem k cenám jízdenek se vám však nejspíše vyplatí přibrat si k této zóně ještě zónu, která pokrývá i Dánsko, Německo a Švýcarsko. S poloviční slevou z Čech na německé hranice pak budete moci cestovat po všech čtyřech skandinávských zemích za 9968 korun, a pokud jste mladší dvaceti šesti let, pak za 7120 korun. Jízdenka Interrail na tyto dvě zóny vám navíc bude platit o týden déle – celý měsíc. U nás ji prodává například cestovní kancelář Wasteels na pražském Hlavním nádraží.

Pokud byste na cestu vyráželi přímo z některé ze severských zemí, poptejte se u jejich drah po speciální jízdence Scanrailpass. Ta vám umožní cestovat po všech čtyřech zemích po dobu 21 dnů a její cena se pohybuje v přepočtu okolo 7500 korun pro mladší dvaceti šesti let. Ve všech případech platí, že vám tyto jízdenky zároveň nabízejí slevy na trajekty, kterých si ve Skandinávii užijete požehnaně, ať už se vydáte kterýmkoliv směrem.

Počítejte s tím, že čím více na sever se vydáte, tím je síť železnic řidší. Vaše možnosti tedy budou dány tím, kde jsou položeny koleje. Máte však tu výhodu, že ve vlaku můžete překonávat ohromné skandinávské vzdálenosti bez přestupování a že se mnohdy podíváte do míst, kam byste se nijak jinak ani nedostali. V některých místech, kudy nebylo možné trať vést, je vlak v určitých úsecích nahrazen autobusem, jehož cena je zahrnuta v ceně vaší jízdenky.

Autobus je mimochodem i jediné spojení Narviku se zbytkem Norska. Cestu nádražním autobusem byste si určitě alespoň v jednom směru neměli nechat ujít. Silnice z Narviku do Boda, kde končí norská železniční trať, se totiž zakousává do strmých skalních stěn fjordů a místy mizí na molu trajektových lodí, na něž se autobus po cestě několikrát naloďuje.

Radka Smejkalová, Mladá fronta DNES, 24. listopadu 1998