Norská architektura od Grosche k Fehnovi

Tyto dva velké norské architekty, kteří měli snad nejvýznamnější vliv na rozvoj norské architektury, dělí dvě století.

Christian Henrik Grosch

Christian Henrik Grosch se narodil 21. ledna 1804 v Kodani v původně německé rodině, která se později přestěhovala do Norska. Zde začal Henrik studovat, ve studiích pokračoval v Kodani a po svém návratu se stal prvním akademicky vzdělaným norským architektem. Do té doby tu působili hlavně vojenští specialisté, stavitelé kasáren a pevnostních staveb, z nichž nejznámější byl právník a stavitel zámků Hans Detlev Linstow. V jeho ateliéru začal Grosch pracovat a postupně se stal jedním z největších a nejznámějších průkopníků nových směrů v Norsku.

Dnes nenajdeme ve středu Osla budovu, jejíž původ by se nenašel na rýsovacích prknech pionýrů kolem Grosche. K jeho největším dílům patří i budova univerzity v Oslu, na které pracoval plných 25 roků a patří k jeho klasicistnímu období. K dalším významným stavbám patří stavba norské centrální banky (Norges Bank), kde má být nyní zřízeno muzeum architektury, dále burza (Oslo Børs) a prodejní hala (Kirkeristen) – ty se řadí do Groschova období romantismu, kdy zvýrazňoval krásu materiálu zasazeného do prostředí.

Mimo tyto stavby, které tvořily základ Groschovy tvorby, patří k jeho dílům 78 kostelů po celém Norsku, nejznámější je kostel v Modumu. Kromě své umělecké činnosti vedl Grosch ještě stavební úřad, zeměměřičský ústav a plánování rozvoje Christianie, dnešního Osla. Grosch byl bezesporu zakladatelem norské architektury a v devatenáctém století rozhodujícím způsobem ovlivnil rozvoj svého oboru v Norsku.

Christian Henrik Grosch – Oslo Børs (1826-1828)


Christian Henrik Grosch – Norges Bank Oslo (1827-1830)
foto © Jiří Havran, Norské muzeum architektury


Ch. H. Grosch – přestavba Immanuels Kirke v Halden (1833) a Domkirke v Tromsø (1862)
foto achiv

 
 

---

Sverre Fehn

Zatímco největším architektem své doby byl Grosch, odborníci se shodují, že největším norským architektem naší doby je Sverre Fehn. Narodil se 14. srpna 1924 v Kongsbergu, vystudoval Státní akademii v Oslu, kde byl v roce 1971 jmenován profesorem.

Největší dosud žijící norský architekt byl za svou práci vyznamenán v roce 1997 Pritzkerovou cenou za architekturu a v roce 2001 Groschovou medailí za zásluhy o norskou architekturu. Fehn je považován za jednoho z nejznámějších průkopníků mezinárodního modernismu, směru, který prosazuje konstruktivní racionalitu s poetickým cítěním, jistou formu a markantní purismus. Z jeho staveb je nutné jmenovat především norský pavilon na Světové výstavě roku 1958 v Bruselu, norský pavilon v Benátkách, kostel na Nordkappu, vilu Busk v Bamble a zejména jeho poslední dílo, muzeum básníka Ivara Aasena v Ørstu. Muzeum tvoří skvělá moderní stavba vhodně situovaná do krásného prostředí. Řadí se mezi nejlepší díla moderní norské architektury.

Budova norské centrální banky z roku 1830, postavená na oselském Bankovním náměstí, byla navržena Groschem. Nyní je v této budově muzeum architektury. Mnozí Norové jsou přesvědčeni, že bez přístavby Sverre Fehna by muzeum architektury nebylo kompletní.

Snad to není velká nadsázka, tvrdí-li se, že kruh se uzavřel.

Jaroslav Tejkal, podle Frimerkeposten 3/2001, redakčně upraveno, 10. 2. 2003

Sverre Fehn – Norský pavilon na světové výstavě v Bruselu (1956-58)
foto: www.pritzkerprize.com


Sverre Fehn – Aukrust Museum v norském Alvdalu (1994-95) – foto: www.pritzkerprize.com

Sverre Fehn (14.08.1924 – Kongsberg, Norsko) je považován za nejnadanějšího norského architekta posledních let. Sám Fehn o sobě říká, že dospěl ve stínu modernismu. Ve svých dílech vychází z prostředí, z kterého pochází.
Přednášel na řadě univerzitách a institucích ve Spojených státech (Harvard, Yale, Cornell). Mezinárodní veřejnost na sebe upozornil norskými pavilony na světové výstavě v Bruselu (1958) a na bienále v Benátkách (1968). Jeho díla stojí především v Norsku, Švédsku a Dánsku.
Za nejdůležitější pokládá Fehn konstrukci. Klade maximální ohled na prostředí a posazení díla do přírody. Za jeden z konstrukčních materiálů pokládá Fehn světlo (měkké – severské světlo).
Vystudoval Školu architektury v Osle (diplom získal r. 1949). Ovlivněn A. Aaltem a A. Korsmem. Během pobytu ve Francii se seznámil s Le Corbusierem. Ve Francii pochopil, v čem spočívá umělecké využití materiálu a konstrukce. Se svými norskými vrstevníky založil organizaci PAGON (pobočka Mezinárodního kongresu moderní architektury (CIAM). Vliv na Fehna měl i L. Mies van der Rohe.
V roce 1952 odjel do Maroka studovat primitivní architekturu severní Afriky. Pobyt v Africe jej přivedl k myšlence, že architektura je v podstatě umění stavět, tj. umění konstrukce. Toto poznání jej inspirovalo k napsání monografie Úvahy o konstrukci. "Užití toho kterého materiálu by se nikdy nemělo dít cestou výběru či kalkulace, ale intuice a přání." Pro Fehna neexistuje architektura bez konstrukce, materiálem píše příběh, který je od konstrukce neoddělitelný.
Za nejpoetičtější představu pokládá Fehn tu, jež předpokládá existenci života po smrti – vychází z ní při návrhu sakrálních staveb.
V roce 1971 se stal Fehn profesorem na své alma mater v Oslu, kde působil do roku 1993. Přednášel v USA, Německu, Itálii, Francii, Finsku, Dánsku, Švédsku a Velké Británii. Své práce vystavoval v USA, Itálii, Francii, Dánsku, Švédsku, Norsku a Brazílii. Fehn se účastní mnoha zahraničních soutěží.
S postupem let se stal Fehn citlivějším jak k charakteru severského světla, tak k zasazení budovy do jejího prostředí. Velký důraz klade na výběr materiálu (dřevo, ocel, beton). Jeho práce se stávají zdrojem inspirace pro každého.

Zpráva z poroty Pritzkerovy ceny (výtah), překlad Karla Hartlová
časopis ARCHITEKT 11/1997 http://www.archiweb.cz