Domy Alvara Aalta – nadčasovost výrazu

foto Alvar Aalto Foundation

Villa Mairea (1937-39)
foto Alvar Aalto Muzeum

foto – Alvar Aalto Muzeum

Výstava části díla světově proslulého architekta Alvara Aalta Domy – nadčasovost výrazu se konala od 18. 12. 2001 do 3. 2. 2002 v pražské v Galerii Jaroslava Frágnera a od 12. 2. do 17. 3. 2002 byla i v Brně.

Na výstavě, která se konala pod záštitou velvyslance Finské republiky v Praze Risto Rannalliho, byla představena méně akcentovaná Aaltova tvorba – rodinné domy.

Za více než 50 let své tvorby navrhl Alvar Aalto (1898–1976) téměř sto rodinných domů, z nichž více než polovina byla zrealizována. Výstava představuje 16 z nich vytvořených od roku 1923 (dům Manner) do počátku sedmdesátých let (vila Skeper).

Důvodem, proč tato oblast Aaltovy tvorby nebývá příliš zdůrazňována v kontextu jeho tvorby, je asi v tom, že sám autor tuto část své tvorby málo publikoval. I když i zde zřejmě platí, že výjimky, například projekt Villa Mairea (1937-39), který v době, kdy se Finsko teprve vyrovnávalo s funkcionalismem už ukazoval nový směr, který spojoval novou architektonickou řeč s finskou tradicí, nebo experimentální dům v Muuratsalo (1952-54), potvrzují pravidlo.

Aaltovy návrhy rodinných domu byly vedeny od samého počátku jistým idealismem, snahou dosáhnout lepších podmínek bydlení rovnou měrou pro každého. Vyplývalo to z Aaltova osobního přesvědčení o zodpovědnosti a podílu architektury na společenském rozvoji, o tom, že architektura nemůže spasit svět, ale může jít příkladem. To, že architekturu považoval za fenomén, který patří k významným prvkům kvality života vyplývá i z jeho filozofie o architektuře: „V architektuře vždycky existuje nějaký hlubší motiv, který vykukuje jakoby zpoza rohu: myšlenka na stvoření ráje. To je jediný smysl a účel našich budov. Nebudeme-li nosit tuto myšlenku stále s sebou, budou naše stavby obyčejnější, triviálnější a život se stane… – tedy, co vůbec zbude ze života? Každá budova, každé architektonické dílo je symbolem, který nám má ukázat, že chceme zde na zemi vystavět ráj pro obyčejné smrtelníky.“

Expozice návrhů Alvara Aalty ukázala jak rozmanitý a fascinující celek tvoří rodinné domy v úhrnu Aaltova díla. Tyto stavby nesou všechny základní rysy Aaltovy architektonické tvorby a její proměny, jakými prošla od dvacátých do sedmdesátých let. Je doplněna i ukázkami nábytku (židle) a skleněných užitných předmětů (vázy, misky).

Budovy jsou navrhovány pevně spjaty se svým okolím, které architekt nezřídka zapojil do díla s cílem propojit vnitřní prostor s venkovním. V řadě jeho návrhů resonuje staré finské lidové stavitelství, to když projekt obsahuje uzavřený vnitřní dvůr a vytvořící útulné intimní prostředí se saunou a dalšími přístavky. Představa „malého člověka“ a přírody se objevuje v Aaltových textech o architektuře stále znova. Dá se říci, že se zabýval ekologickou architekturou dávno předtím, než se myšlenka ekologie vůbec objevila. Úlohu a zaměření architekta podle svého vyjádření v roce 1940 viděl na soustředění se „na vytváření harmonie, na splétání nitek, vedoucích od živé minulosti k živé budoucnosti. Základem je člověk – se všemi jeho bezpočetnými emocionálními nitkami – a příroda včetně člověka.“

Aaltova interiérová architektura se vyznačuje zřetelným rozlišením veřejného a soukromého. Obývací pokoje jsou často vlastně přijímacími prostory pro setkání s obchodními přáteli a jsou navrženy s velkou péčí a přesností až do detailu včetně nábytku. Místo pro každodenní setkávání rodiny je obyčejně jídelní kout vedle kuchyně.

Nábytek začal Aalto navrhovat jako mladý architekt ve dvacátých letech. Jeho první návrhy solitérních kusů nábytku zprvu pod vlivem dobových stylů, stejně jako jeho raná architektura. Když poznal funkcionalismus, nechal se jím ovlivnit a svoji tvorbu zaměřil na skloubení věcné krásy, zdraví, funkčnosti a sériovosti výroby.

Ve snaze sblížit technologii a umění Aalto zavrhl kov, tak oblíbený u jiných modernistů, a místo něj používal dřevo. Užití ohýbaného dřeva bylo technologickou novinkou a stalo se poznávacím znakem Aaltova nábytku. Pro Aaltův design nábytku je charakteristické malé množství základních nápadů, které jsou pak obměňovány a rozvíjeny v sériích.

Pořadateli výstavy byla obě hlavní města – Helsinky a Praha, finská Nadace Alvara Aalta, finské Muzeum Alvara Aalta, Nadace české architektury, Galerie Jaroslava Frágnera a Galerie architektury v Brně.

Pavel Dobrovský, podle Markku Lahti, 20. ledna 2002